Hwa-hye Laila

12. dubna 2017 v 19:14 |  Postava hráče

Jméno postavy: Hwa-hye Laila
Věk: 18
Schopnost: x
Mutace: Individuál
Sídlo: Pokoje nováčků
Pozice v Barbose: Nováček
Rodina: Naomi Yukimaru (snoubenec)
Hráč: Twillight

Vlastnosti:
SÍLA: 5
RYCHLOST: 9
ODOLNOST: 7
INTELIGENCE: 10
ŠTĚSTÍ: 7
ŠIKOVNOST: 10
MÍRA MUTACE: 2

Popis vzhledu:
Laila chodí vždy narovnaná s rukama složenýma před sebou, i přes to, že na sobě právě nemá kimono. Je na něj zvyklá a jiné oblečení je pro ni trochu nepřirozené, proto je na ní znát drobná nejistota. Má jemně řezanou tvář a krásné rty, celé její držení těla dává jasně najevo její postavení. Má uhlově černé vlasy, obvykle sepnuté nějakou sponou. Je to velmi elegantní, půvabná dívka. Krom toho že vyzařuje vznešenou auru na ní není nic specifického. Obvykle dbá na to, aby byla upravená a vždy se přátelsky usmívá, pokud má pocit, že je to na místě, vzhledem k její kultuře, která je dost vážná. Byla vychována v tom, že první dojem dělá vzezření člověka, a proto by se měla snažit působit dobře. Měří 165 cm a má útlou ženskou postavu.

Popis povahy:
Její oblíbenou barvou je modrá, vyniká v mnoha koníčcích, jako vyšívání, hraní šachů, sporty, nebo tanec. Byla velice pečlivě vychovávána, aby studovala a věnovala se společenské etiketě, takže se od ní obvykle dočkáte spisové mluvy a vybraného chování za všech okolností.
Rozhodně není žádná bojovnice, spíš křehká dívka a mečem se umí ohánět jen co viděla v televizi.
K lidem i zvířatům je vždy milá, přátelská a starostlivá. Nemá ráda přetvářku a nečestné chování, pokud prohraje, dokáže to se vší hrdostí uznat, nikdy by se neuchýlila k podvodům a intrikám.
Vždy zná své místo, její chování je vybrané a nejspíše nebude osobou, která způsobí nějaký skandál. Miluje knihy a čtení různých kultur, považuje je za významnou část světa, která by se měla dochovat. Kdyby mohla, ráda by cestovala po světě, to byl její dětský sen, bohužel, v nynější době se musí smířit s tím, že má kde přebývat. Je jí nepříjemné jednání s lidmi, kteří se nedokážou chovat slušně a na úrovni. Takový osobám se raději snaží vyhýbat.
Je velmi oddaná Naomi Yukimu, jejímu snoubenci, se kterým ji rodiče dohodli svatbu. Je rozhodnutá splnit jejich přání a být tak perfektní manželkou a ženou. V podstatě je takovým ideálem obětavé a starostlivé ženy, kterou by každý muž chtěl.
Nese těžce ztrátu své rodiny, přesto jako hrdá Japonka neprojevuje své emoce a pouze děkuje za soustrast, nikdy na veřejnosti nepláče a zachovává si svou tvář.

Historie:
Zhruba v jejích pěti letech se rodina přestěhovala do Fancie, ač otec udržoval obchodní kontakty po celé Asii i nadále. Laila byla stále vychovávána ve své vlastní kultuře, nenavštěvovala klasickou školu nebo kroužky, ale vyučována byla doma. Byla učena četbě, vyšívání, nejrůznějším sportům jako například tenis, věnovala se hraní šachů a studiu etikety. Jelikož blížící se válka byla nevyhnutelná, nechal její otec všude kolem domu postavit opevnění a udělat z něj kryt, kde by mohli v bezpečí žít, jeho prozíravost Laile zachránila život. Po vzoru své matky se učila muži nikdy neodporovat, starat se o jeho potřeby a od mala byla smířena s tím, že až přijde čas, bude jí vybrán muž, pro domluvený sňatek.
Tím nebyl nikdo jiný než, v jejích necelých osmnácti letech, Naomi Yukimaru, on i s celou rodinou za pomoci Lailina otce přicestoval do Evropy, kde společně měli uzavřít manželský svazek. Žel bohu došlo k příšernému masakru při kterém přežili jen Yuki, Laila a jeho služka Chie. Ti tři se společně vydali hledat úkryt, podle Yukiho zvaný Barbosa, cestou byli však napadeni, rozdělili se a Laila se ztratila v lesích, po dlouhých dnech bloudění o hladu narazila na školu, kde přebývali nějací lidé, ti jí pomohli, dali čisté oblečení a nasměrovali na Barbosu, doprovodit ji však nikdo nemohl. Proto vyrazila sama, cestu přežila bez úhony, i když ne zrovna v nejkrásnějším stavu.

Inventář:
Zbraně a lovecká výbava:
dýka se symbolem hada (400)

Ostatní:
spací pytel do +5° (1000)
celta (500)
zdobená spona do vlasů (450)
hygienické potřeby (1000)
malá krosna (380)

Oblečení:
potrhaná stará bunda (500)
teplý svetr (320)
rukavice (100)
modré květované kimono (250)
teplé legíny (120)
žabky (180)
staré poničené boty s kožíškem (250)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 0
Boj s pistolemi: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
Jistá společenská úroveň a přehled
mnohočetné schopnosti jako vyšívání, hraní šachů, sport…
Skvělé jazykové dovednosti

Bojí se většiny hmyzu
obvykle se rozhoduje pro to, co by měla, ne co opravdu chce

Jazykové dovednosti:
Skvělá Angličtina, Japonština a Francouzština
částečně Latina

Kontakt na hráče (odkaz)
 

Patrícia De La Rosa

12. dubna 2017 v 19:13 |  Postava hráče

Jméno postavy: Patrícia De La Rosa
Věk: 17
Schopnost: Teplokrevnost
Mutace: Individuál
Sídlo: Pokoje nováčků
Pozice v Barbose: Nováček
Rodina: x
Hráč: Twillight

Vlastnosti:
SÍLA: 5
RYCHLOST: 5
ODOLNOST: 4
INTELIGENCE: 8
ŠTĚSTÍ: 12
ŠIKOVNOST: 6
MÍRA MUTACE: 10

Popis vzhledu:
Rozhodně byste neřekli, že jí za chvíli bude osmnáct, vypadá a chová se jako dítě kolem 14-15 let. Její vlasy kdysi z ničeho nic stejně jako oči nebraly jasně šedou barvu. Časem se vrátily na blond, ale zůstalo jí několik pramínků. Přesto se snaží vždy vypadat elegantně, roztomile a dokonale. Záleží jí na vzhledu drobného milého děvčete. Obvykle nosí obří nadýchané šaty a to i v zimě, protože vzhledem k její schopnosti se nemusí bát, že nastydne, k těm pochopitelně mívá i pasující střevíčky, popřípadě šperky a klobouček.

Na její tváři bývá často sladký úsměv, pokud ji někdo neurazí, pak se mění v rozeného ďábla a budete se raději klidit z přítomnosti téhle malé sladké holčičky. Je sotva 162 centimetrů vysoká a velmi štíhlá, jak se říká 40 kilo i s postelí. Její pleť je věčně pobledlá, to proto, že v létě nemůže příliš na sluníčko, navíc její pleť v důsledku mutace vypadá trochu jako porcelán (celkově z ní máte pocit, že jste narazili na porcelánovou panenku v životní velikosti - a její záliba v širokých šatech a nejrůznějších doplňkách to jen podporuje) a přehřátím začíná kůže na jejím těle praskat. Obvykle tedy nosí slunečník nebo klobouk a zdržuje se v chladnějších místnostech. Kromě toho jí mutace také způsobuje problémy s pohybem. Její pohyby jsou podivně trhané a nepřirozené.

Popis povahy:
Patrícia si zakládá na tom, že je krásná, ví to o sobě a dává to všem okolo jasně najevo. Ráda svým sladkým způsobem manipuluje s lidmi, nutí je dělat co si přeje a přímo si říká o to, aby ji všichni jen od pohledu měli rádi. Miluje operní hudbu, společenské tance a vlastně plno dalších věcí. Je toho vážně hodně, co by si tahle blondýnka přála, bude chtít poníka, za týden o bude nafukovací bazén a pak tryskáč. Je rozmazlená a zvyklá rozhazovat, jenže teď bohužel nemá co. Nikdy nepracovala, a proto ani netuší, jak by to měla dělat, do práce se dvakrát nehrne, radši někde odpočívá na pohodlném gauči, nebo vyhledává venku nejrůznější květiny. Po válce se spousta z nich změnila, o to víc ji však zajímají. Květy byly její zájem od raného dětství, proto se v nich dobře vyzná a také vám hned poví, co se ze kterého dá vyrobit, stejně tak jako jestli se hodí na ozdobu klobouku či ne. Dokáže přírodně ošetřit zranění bez různých chemických léků a vyzná se v tom, jaká rostlina je nebezpečná a která nikoli.
Sama mívá problémy s obratností a pohybem, někdy může působit trochu roboticky, protože v důsledku mutace, kterou její matka nazývala "porcelánovou panenkou" vypadá a pohybuje se jako oživlá hračka.
Pochopitelně jako většina dívek jejího věku, která už bere válku jako běžnou součást života myslí hlavně na věci jako kdy si najde nějakého dokonalého, společensky dostačujícího přítele. Popřípadě kde sežene nové šaty. Je marnivá a malicherná, nevyčítejte jí její chyby, protože ona chyby rozhodně nedělá, chyba je vždycky v těch ostatních. Nemá příliš ráda zvířata, o většině si myslí, že přenášejí nějaké parazity, nebo ji chtějí jednoduše jen ušpinit, najdou se ovšem i výjimky jako roztomilé koťátko nebo poník.

Co je jejím opravdovým problémem jsou lidské vztahy, tváří se, že je sama úplně spokojená, faktem je ovšem, že si nedokáže najít kamarády ani při sebevětší snaze, neumí komunikovat s lidmi upřímně a otevřeně, proto si najde nanejvýš poskoky, kteří za ni budou všude orodovat, ovšem skutečný přátelský vztah mezi nimi nikdy nebude.

Historie:
Patrícia vyrostla se svými bohatými rodiči, kteří jí dali vždycky všechno, díky majetku měli zjištěné poměrně bezpečné místo na přežití v Barceloně, jejich dcera však často chodila ven, protože se zajímala o květiny a ráda experimentovala s jejich účinky, to u ní zapříčinilo vysokou míru mutace. Odjakživa byla rozmazlovaná a přála si, co ji zrovna napadlo, když neuspěla u maminky, dělala oči na otce, dokud nepovolil a ona nedostala, co chtěla. Věci pak končily vyházené, vyměněné za jiné hlouposti, nebo se prostě jen po pár týdnech roky válely ve skříni. Patrícia neměla ani kamarády, tvrdila že je nepotřebuje a dětmi ze sousedství pohrdala. Proto jednoho dne její matka rozhodla, že už toho bylo moc a tohle jednoduše stačí. Dovolila jí sbalit si to, co unese a bez okolků - i přes otcovy námitky - vyhodila svou marnivou dceru z domu, ať se nevrací, dokud si nebude váži toho, co má. Pravdou bylo, že ji vlastní dcera a její projevy mutace děsily, nebyla si sama jistá, jestli má ješě stále dítě, nebo chladnou, podivnou zrůdu.
Podle Patrície to bylo kruté a nespravedlivé rozhodnutí, poprvé v životě si musela vybírat, co je pro ni opravdu důležité. Uprostřed zimy si zabalila několik svršků, nejdůležitějších věcí a vyrazila pryč. Netrvalo dlouho, než se doslechla o pevnosti, která měla být tak tři týdny cesty a na území Franice. Patricia měla štěstí a podařilo se jí přidat ke skupině cestovatelů, kteří pro ni udělali první i poslední, jak už to tak u ní bývá, takže naštěstí venku nestrávila příliš mnoho času, aby se jí něco přihodilo a do Barbosy dorazila bez úhony.

Inventář:
Zbraně a lovecká výbava:
ozubené prsteny na obranu (300)

Ostatní:
dva kufry (2x 400)
krabička se šperky (2000)
herbář

Oblečení:
Modro-zlaté krajkové šaty (400)
fialovo-bílé šaty s krajkami a poníky (600)
růžovo-modré šaty s medvídky (750)
mírně potrhané rudo-bílé krajkové pruhované šaty (250)
růžové platformové baleríny (500)
bílé platformové baleríny (500)
odřené bílé baleríny (120)
růžový slunečník s krajkou (280)
fialový klobouk s květinami (200)
růžový klobouk s květinami (230)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 0
Boj s pistolemi: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 0
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
Velmi dobře se vyzná v rostlinách, bylinách, umí z nich lecos připravit

Strach ze samoty ve tmě
Strach z temně špinavé vody

Jazykové dovednosti:
Španělština a Angličtina velmi dobře
Francouzština slabě

Kontakt na hráče (odkaz)

Simon Rakoczy

12. dubna 2017 v 11:10 |  Postava hráče

Jméno postavy: Simon Rakoczy
Věk: 24
Schopnost: x
Mutace: Individuál
Sídlo: Pokoje nováčků
Pozice v Barbose: Nováček
Rodina: Fábián "Pan" Šutrhází (bratranec)
Hráč: Honza

Vlastnosti:
SÍLA: 11
RYCHLOST: 5
ODOLNOST: 9
INTELIGENCE: 8
ŠTĚSTÍ: 5
ŠIKOVNOST: 9
MÍRA MUTACE: 3

Popis vzhledu:
Vzhledově je Simon svalnatý kus chlapa se svými 187 centimetry. Na svou vypracovanou postavu je docela hrdý, takže v létě ho nejvíc uvidíte v tílku, nebo úplně bez něj. Má také dvě tetování, jedno na pravé paži zespod, tam jsou vytetovány iniciály, o kterých nikdo netuší co znamenají a na levém boku se mu rýsuje úhledný nápis: "Zemřít by mohlo být opravdové dobrodružství." Na jeho těle se samozřejmě nachází i několik jizev, na jeho levém rameni zezadu si můžete všimnout rozsáhlé jizvy po hluboko zabodnuté dýce. Jeho styl oblékání je obvykle džínovina, otrhané kalhoty a bundy, popřípadě nějaká normální tílka bez potisků, nepotrpí si na nic výrazného, má za to, že je dostatečně osobitý svým vlastním stylem a šarmem.


Popis povahy:
Ač se toho snaží vyvarovat před Fábiánem, potrpí si na krásné ženy, nemá problém s krátkými románky, opravdu rád flirtuje, ale nežene se do vztahu, pokud nepotká takovou, která by ho přímo dokázala něčím upoutat a zachytit jeho srdce. Ženy ho dokážou dostat do problémů, pokud se dostatečně nehlídá, protože umí odvést jeho pozornost. A kdyby si přece jen některá myslela, že to mezi nimi něco znamenalo, dokáže ji velmi rychle a elegantně vykázat do patřičných mezí.
Simon je velmi sebevědomí typ člověka, kterého ostatní obvykle respektují, nebojí se rozhodovat a stát za svými názory. Nikdy o sobě nepochybuje a byl by rozhodně dobrým vůdcem. Podobně jako jeho bratranec, i on zastává názor, že prohra není konec, ovšem na rozdíl od Fábiána ji nebere na lehkou váhu a příště se bude o to více snažit zvrátit výsledek. Nedovolí jen tak někomu šlapat po jeho egu. Je poměrně klidný a umí být nad věcí, pokud někdo nezasáhne takzvané citlivé místo, pak se stává nepříčetným a rozum jde naprosto stranou.
Je to ten typ se kterým se každý hned spřátelí a většina lidí ho prostě nedokáže nesnášet, působí důvěryhodně a spolehlivě. Pokud má nějaký cíl, snaží se ho dotáhnout co nejlépe dokonce a do poslední chvíle nepřipouští selhání.

Je zvyklý se vyjma sebe postarat i o ostatní méně schopné lidi kolem, jelikož vychovával vlastního bratrance a žil v lese s kupou dětí, které nikoho než jeho neměly, musel tak pro všechny vždycky zajišťovat bezpečí a je zvyklý si poradit i v obtížných situacích.

Historie:
I když vyrostl ve velkém městě v Maďarsku, vždycky měl raději venkov, kde trávil s bratránkem prázdniny. Vždycky byl ten starší, co ho tahal do průšvihů, ale zároveň jediný, kdo se z nich uměl dostat. Vzhledem k silnému nepochopení a menšímu nezájmu jeho vlastních rodičů vnímal Fábiána jako bratra a tetu se strýčkem jako rodiče. Když začala válka, ukryl se spolu s ním do krytu u jednoho z místních majitelů polí a několik let tam přežíval. Tam posiloval a trénoval na boxovacím pytli, taky za tu dobu hodně četl, protože nic lepšího se tam dělat nedalo. Ne že by byl velkým fanouškem klasické četby, ale je názoru, že vědomosti nikdy neuškodí a chytrý se vždy rád něco přiučí. Věděl ovšem, že pokud přežijí, svět nebude milosrdný, netušil zda se ještě shledají s rodinami a jestli je někdo nepřijde napadnout, proto z hromady knih které našel zkoumal hlavně ty o zbraních a naučil se ze starých součástek sám vyrábět/popřípadě opravovat střelné zbraně.
Po opuštění krytu chvíli cestovali na koních a nakonec žil s Fábiánem v lesích, kde byl největší klid od nebezpečných lidí a jelikož si postavili domek na stromě obklopený pastmi, nic jim nakonec nehrozilo. Jednoho dne našel Fábián v lese potulovat dva sirotky a vzal je k nim, staral se o ně a užíval si, jak k němu vzhlížejí, protože se Simonem byl vždycky ten mladší a tak se rozhodli vybudovat v lesích útočiště pro děti bez rodin - tedy dle Fábiánových pravidel pouze pro chlapce. Nechtěl ve své blízkosti jinou dívku, než takovou, která by byla stejně krásná, jako Lídia, jeho kamarádka z dětství. Simon si uvědomoval, že odmítat pomoc děvčatům je jako posílat je na smrt, ale nedokázal bratranci, který žil ve vlastním světě a poprvé od války byl šťastný nic říct, zároveň ale přemýšlel nad řešením, sám byl kvůli němu odříznutý od všech dívek a jakéhokoli života krom starání se o ty děti. Šel do města, kde přežívali lidé, jež ho odmítli opustit a zajímal se, jak vypadá okolí, kde by se dalo bezpečně - ale civilizovaně žít. Doslechl se o Barbose, ještě než si ale stihl ověřit, jak to tam vlastně napadá, byli napadeni skupinou mužů od krále. Některé děti utekly, jiné byly chladnokrevně zabity. Simon pomohl Fábiánovi a několika dalším dětem pryč, museli se rozdělit a schovat po lesích, dal však bratranci jasnou instrukci - sejdeme se v Barbose. Sám ovšem nešel rovnou tam, aniž by o tom komukoli řekl, sledoval skupinu, se svými vlastními zbraněmi, které si vyrobil je pak jedné noci napadl a dva z mužů, kteří měli na rukou krev sirotků zabil a okradl, ostatní nechal na pokoji a utekl z jejich dosahu.

Několik týdnů se pak toulal po kraji, když narazil na obydlené místo s hostincem, utrácel co se mu podařilo ukrást, nechal si udělat tetování a využil jednu z mála možností, bavit se s děvčaty. I když už bylo po všem a doufal, že Fábián se teď vrátí do normální společnosti, přestane si hrát na Petra Pana a bude komunikovat i s dívkami, sám netušil, jak blízko je to realitě a chtěl využít šance, než se vrátí k němu. Pak se teprve vydal do Barbosy.

Inventář:
Zbraně a lovecká výbava:
z kůže vyrobená rukavice s kovovými drápy (500)

Ostatní:
otrhaný zimní spacák do -10° (1800)
čutora (200)
krosna (500)
sáček se čtyřmi podkovami

Oblečení:
teplé boty s kožešinou (400)
děravé otrhané džíny (150)
bílé tílko (70)
džínová bunda (200)
prošívaná bunda s natrženým rukávem (450)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 2
Boj s pistolemi: 1
Boj s chladnými zbraněmi: 0
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
výroba střelných zbraní
dobrá dovednost v jezdectví

Slabost pro krásné ženy, má problém se od nich udržet
slabost pro Fábiána
občasná náladovost

Jazykové dovednosti:
Poválečná Angličtina
Maďarština


Osoba na fotce: Jeremy Sumpter

Kontakt na hráče (odkaz)
 


Nabídka zimních lekcí

8. dubna 2017 v 17:19
A je to tu - zima jako v psírně, ale i tak se můžete pobavit nebo něco naučit.
Všechny lekce začnou v úterý (11. 4.) a potrvají tak dlouho, jak bude třeba. (herně pochopitelně jen jeden den)

1) Zdravověda pod vedením Charlotte Rose O'Reilly, se uskuteční na ošetřovně. Účastníci si odnesou hlavně tolik potřebné vědomosti (jestli budeme rozdávat nějaké vlastnostní body, to se ještě uvidí).



2) Eric Potter byl požádán, aby zkusil udělat skupinovou terapii. Pokud máte nějaký problém, o kterém byste rádi mluvili a nebo s ním potřebujete pomoct a stydíte se, přijďte. Terapie není povinná pro nikoho v pevnosti, protože terapie mají pomáhat a neměli byste se stresovat tím, že jdete někam, kde vlastně ani nechcete být. Uskuteční se v zasedací místnosti.


3) Překážkovou dráhu si připravila Xantera Mara a uskuteční se v Západní budově a jejím okolí. Co si odtud můžete odnést, to se nechte překvapit. Pro tuto lekci platí, že sem každý hráč smí přihlásit maximálně jednu svou postavu.


Přihlaste své postavy do komentáře pod článek - nezapomeňte napsat, na kterou lekci :)

John Vavrushka

29. března 2017 v 22:06 |  Postava hráče
Jméno: John Vavrushka
Věk: 20
Schopnost: Odolnost proti radiaci
Mutace: Individuál
Pozice v Barbose: nováček
Rodina: x
Hráč: Johny

Vlastnosti:
SÍLA 7
RYCHLOST 7
ODOLNOST 7
INTELIGENCE 8
ŠTĚSTÍ 7
ŠIKOVNOST 8
MÍRA MUTACE 6

Popis vzhledu:
Vyšší, hubený, skoro až vyzáblý kluk s tuctovým obličejem, z nějž se na vás dívají tmavě hnědé, možná trochu smutné, oči. Ty oči ale mají jednu zvláštnost. Vypadají totiž jako dračí (ještěří), v důsledku menších mutací. Mají zúžené zorničky. Celkově John působí, buď moc strnule nebo naopak až moc roztěkaně. Na první pohled vypadá spíše jako kluk co nic nezažil, ale zdání klame. Důkazem k tomu jsou čtyři horizontální jizvy vynoucí se po jeho břiše a loktech. Ale na těch jsou zřetelně vidět jen tři. Čtvrtá je nepatrná. Podobnou jizvu má i na pravé tváři. Je také slabě osvalený, ale na svou postavu celkem houževnatý. Další jizva v podobě tří prohlubenin je na zádech mezi lopatkami, jako vzpomínka na den kdy se otočil ke svému nepříteli zády. Také v důsledku menších mutací má na hřbetech nohou i rukou malinkaté výstupky, vypadající jako dračí rohy a k tomu ještě jeho oči vypadají jako ještěří nebo také dračí. Jelikož pochází z chudší rodiny, tak je jeho styl oblékání spíše praktičtější, než okrasný, ale věcem co se mu líbí se nevyhýbá, jen je nechce zničit.

Popis povahy:
John na první pohled vypadá stydlivě a odtažitě, ale je to milý, tichý a naslouchající kluk, který rád pomáhá, pokud na to má náladu. Společnosti se nevyhýbá, ale raději kvůli jeho předsudkům se raději zdržuje o samotě a přemýšlí. Někdy je také moc upjatý a v těch chvílích bere vše doslova, až moc doslova. Pokud se na něco upne, je odhodlán to dokončit bez ohledu na to co ho to bude stát. Nikdy toho moc nenamluví a když už ho potkáte, tak většinou bloumá ve svých myšlenkách. S lidmi se celkově snaží vycházet v dobrém rozmaru a nechce dělat problémy. Když nějaké potká, tak se je snaží vyřešit v klidu ale někdy prostě řekne nebo udělá něco až moc rychle nebo naopak pomalu. Kvůli svému životu se také snaží nenavazovat přátelství v nějakém hlubším rozsahu. Také když s někým mluví tam, sám neví proč, ale tomu člověku se nedívá do obličeje, spíše vedle něj. Jinak se ne vyznačuje žádnými význačnými gesty. Jinak je také takový univerzál. Dokáže pracovat sám a nebo v týmu, když se to vyžaduje. S rozkazy nemá problémy, ale ne vždy uposlechne rozkazu, pokud k tomu má dobrý důvod.

Historie:
John se narodil učitelce tance a grázlovi v malém státě uprostřed Evropy. Matka se ho snažila vychovat v klidu, ale otec, po kterém zdědil impulzivnost, se k němu choval jak ke kusu hadru. Už když se naučil chodit si dělal co chtěl. Když mu byli tři roky, tak se, podle vyprávění své matky, prý vydal ven na koleje, kde ho, nebýt jedné paní, málem srazil vlak. Možná proto se k němu otec choval jak ke kusů hadru. Nikdy si moc kamarádů nenašel, i když moc chtěl, ale oni se mu vyhýbali, někdy, vlastně pořád, posmívali. Ve škole měl celkem dobré známky, ale také problémy s lidmi. Když byl ve třetí třídě, tak je tehdy opustil otec a v téže roce v létě, se přestěhovali. Rok, než začala válka, žili v malé vesnici a také se vydali k moři. To bylo o rok později, v době kdy začal válka, byli zrovna na letišti a chtěli se vydat domů, začal poplach. John se dostal do letištního krytu, ale jeho matka bohužel ne. John nikdy nezjistil důvod proč. V bunkru, který byl velice kvalitní, se mezi těmi lidmi necítil moc dobře a tak po roce, kdy úspěšně ukradl nějaké zásoby, luk s toulcem šípů a vojenský nůž. S těmito věcmi a velkým odhodláním se vydal ven z bunkru, kde ho čekal velký šok. Všude byli trosky budov, vraky aut a letadel a také mrtvá těla. Ale on se vydal pryč. Jen on, zásoby a nůž s lukem a šípy. Putoval krajinou, potkával mutanty, pár jich zabil, ale u něj se žádná výrazná mutace neobjevila. Kromě malinkatých rohů na rukou a nohou a jeho očí. Po většinu času se bojům vyhýbal, ale když musel tak musel. Před asi rokem a půl skoro přišel o život. Jako památku na tento boj si odnesl čtyři horizontální jizvy na břiše a tři prohlubeniny mezi lopatkami. A také velkého černého psa, který se na tu stvůru co ohrožovala Johna vrhla. Od té doby ho pes následuje a on, i když si to nechce přiznat, by za něj dal život. Společně putují krajinou, vybírají místa kde ještě něco je a snaží se spolu přežít. Jednoho dne slyšel o jisté pevnosti, která se prý odtrhla od království a teď žije na vlastní pěst. I když Johna to nezajímalo tak moc, jako spíš to jestli by se tam nemohl na nějaký čas usadit.

Inventář:
Zbraně:
Vojenský 20 palců dlouhý nůž (700)
Luk malé kvality s toulcem s deseti šípy (200)

Oblečení:
Džíny (100)
Triko s dlouhým rukávem a nápisem Lindsey Stirling - Brave Enough (50)
Mikina s kapucí a znakem Assasin's Creed (100)
Ošlapané boty (70)

Ostatní:
Látkový batoh (100)
Pevná litrová láhev
Předválečné mapy
Funkční kompas (500)
Svítilna na dynamo (500)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 0
Boj s lukem: 3
Boj s chladnými zbraněmi: 2
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti
Čtení v mapách
Prostorová orientace se zavřenýma očima

Slabiny:
Záchvaty vzteku

Jazykové dovednosti:
Poválečná angličtina
Čeština (Rodný jazyk)


Kontakt na FB hráče (odkaz)

Naina Haeg

27. března 2017 v 17:29 |  Postava hráče
Jméno: Naina Haeg
Věk: 19
Schopnost: x
Mutace: Individuál
Pozice v Barbose: nováček
Rodina: x
Hráč: Elis

Vlastnosti:
SÍLA 3
RYCHLOST 6
ODOLNOST 5
INTELIGENCE 10
ŠTĚSTÍ 14
ŠIKOVNOST 8
MÍRA MUTACE 4

Popis vzhledu:
Je vysoká asi 150 centimetrů. Takže je vlastně drobná. Váží zhruba 40 kilo. Je docela vyhublá, a z nějakého důvodu se s ní lidé většinou chtějí bavit. V obličeji je docela sympatická, a kdyby o sebe dbala, mohla by být i pěkná. Od pravého ucha až k bradě se táhne rovná, bílá, tenká jizva. Pokud nestojíte přímo vedle ní, neuvidíte ji. Další jizvu má na levém lýtku. Je to spíš ošklivě nakrabatěná kůže. Tato část nohy je mnohem víc zarudlá, než zbytek těla. Jizva vznikla kvůli kousnutí od vlka a nedostatečnému ošetření.
Často když je nervózní, prohrabává si své krátké vlasy. Moc se lidem nedívá do očí, když s nimi mluví. Snaží se nevyčnívat a nestrhávat na sebe pozornost.

Popis povahy:
Když ji vidíte poprvé, asi si řeknete, že je to sympatická holka, co má ráda společnost, a moc se ničeho nebojí. Že sice moc síly neprobrala, ale vypadá pracovitě. Představí se vám většinou jako Nai. Když ji poznáte víc, anebo ji budete chvíli sledovat, uvidíte, že má skvělý vztah k dětem. Ale co byste opravdu nechtěli je ptát se proč. Nerada vzpomíná, co se dělo dříve. Pokud nechcete vidět její záchvat, držte se od témat vztah k dětem a minulost dál. Věřte mi.
Většinou ji asi najdete buď s nějakými dětmi, anebo samotnou, jak sedí a při tom třeba šije. Když ji oslovíte, povětšinou s vámi bude mluvit. Slušné vychování jí totiž jako jedna z mála věcí zůstalo. Ale nenechte se zmást. Doopravdy by se totiž asi nejradši někde zavřela do tmy, a užívala si svého klidu. Umí udržet tajemství, jak cizí, tak vlastní. Kdybyste z ní chtěli něco vypáčit, no, tak to hodně štěstí.
Další věc, kterou nesnese, jsou zvířata. Bojí se jich a je schopná téměř čehokoli, aby se jich zbavila. I když by to byl roztomilý malý králíček. Po tom, co jí mutant psa a vlci roztrhali otce a sourozence totiž zvířata opravdu nesnáší. Doteď se obviňuje z toho, že svou rodinu nedokázala ochránit.
Co se týče pracovitosti, ráda si dělá sama, maximálně ve dvojici. Když musí, pracuje i ve větší skupině lidí. Tam se však se cítí nesvá. A proto se ani tolik neprojevuje a může se zdát jako líný budižkničemu. A to ona není ! Je ráda, když má přesné a jednoznačné informace o tom, co má dělat a je pod něčím velením.

Historie:
Narodila jsem se v roce 2012. Měla jsem milující rodiče, a sic nebyli nějak výrazně bohatí, špatně se jim taky nevedlo. Postupně mi začali přibývat sourozenci. V převratném roce 2023 jsem měla sourozence už čtyři: dvě sestry a dva bratry. Několik měsíců před začátkem války jsme si vzali ještě sirotky, co zůstali po matčině sestře, tetičce Angele. Chlapec (Eddie) zhruba v mém věku. Malá holčička byla novorozeně. Právě při jejím porodu teta zemřela.
Nicméně, v době největších útoků jsme byli téměř celou dobu schovaní. Asi proto, že nás bylo sedm dětí, tak nás zachránili přednostně. Po dvou letech jsme se dostali konečně ven. Bylo mi třináct. -museli jsme začít znovu. Chodili jsme od pevnosti k pevnosti a nějak přežívali. Nepopírám, často jsme i žebrali a kradli. Znáte to, zoufalá doba ….. A my zoufalí byli, tolik dětí v žádné pevnosti nechtěli, a my potřebovali jíst …
Takže, jednou jsme takto putovali po lese, zas o pevnost dál. Bylo mi patnáct. Náhle nás napadl mutant psa. Jen díky ohromnému štěstí nás většina přežila. Bohužel, jen většina. Přišli jsme o otce, a o sestru s bratrem. Nám ostatním se jako zázrakem podařilo dostat ještě ten den do Královského města, ačkoli matka byla zraněná. Ale se svými zraněními se nemohla hned hrnout do práce. Přežívali jsme na ulicích, a já se o ni a o ostatní starala, co to šlo. Neříkám, že jsem to dělala dobře, nebo dokonce dokonale. Ale přežili jsme. Po týdnu, nebo po dvou se matka konečně uzdravila. Začala chodit do práce, a mohli jsme se nastěhovat do takové chatrče na kraji města. Matka pracovala celé dny, a je se doma starala o sourozence a sirotky. Všichni už byli také o něco starší, takže mi pomáhali. Ubíhaly týdny, měsíce … A mně táhlo na sedmnáct. Chtěla jsem zas jednou vylézt ven z města a vidět "venkovní svět". Takže jednoho dne, když byla matka v práci jsem si sbalila nějaké věci. Kdyby náhodou. Šitíčko, pevnou lahev s vodou, pár jablek a nůž na to, abych je pokrájela. Pak mikinu a nějaké rukavice a čepici. A samozřejmě svůj kartáček a holítko. Všechno jsem to nastrkala do batohu a pořádně se oblékla. Neplánovala jsem úplně odejít a navždycky je tam nechat samotné … Ale nejstaršímu bratrovi bylo už skoro patnáct a pár dní by se o ostatní určitě zvládl postarat.
Když byli všichni zaneprázdnění, vykradla jsem se z domu a vyběhla z města. Bylo to tak krásné, zas se pořádně nadechnout, vidět nádherné stromy … Postoupila jsem do lesa a procházela se, sledovala mech, stromy, květiny. Uběhlo několik minut a já uslyšela dětský smích. Udivilo mne to a radši jsem se zastavila. Pak chvíli klid, výkřik, a úplné ticho. Pomalu jsem šla směrem, odkud výkřik vyšel. Po chvíli jsem zahlédla několik vlků, jak se cpou. Byla to těla mé sestry a Eddieho. Zalapala jsem po dechu a utíkala. Jeden vlk se hnal za mnou. Chytil mne za nohu, a já se mu tak tak ubránila svým nožem. Vypadalo, to, že ostatní vlci za mnou neběželi. Nějakým záhadným způsobem jsem se doplazila do blízkého keře a vodou ránu omyla. Odtrhla jsem pak rukávy od své náhradní mikiny a vytvořila provizorní obvaz. Přespala jsem tam. Vzbudila jsem se další den ráno. Chtěla jsem se vrátit za matkou, ale to nešlo. Oni zemřeli kvůli mně. Jak bych se na matku vůbec mohla podívat ? Pevně jsem doufala, že můj bratr i malá neteř přežili, že zůstali doma. Pomalu jsem se tedy kulhala dál, do světa. Chodím od pevnosti k pevnosti, vždy s něčím pomůžu, a jdu dál. A vyhovuje mi to, pomůžu tak více lidem. A tak jsem se, po dvou letech bezcílného bloumání octla tady, před Barbosou.

Inventář:
Zbraně:
Nůž na krájení ovoce (300)

Oblečení:
Mikina bez rukávů (100)
Potrhaný svetr se skvrnami od krve, jinak zachovaný (200)
Natrhlé černé triko se zašlým obrázkem jezevce (50)
Tepláky se zjevně sešitou nohavicí (50)
Vysoké šněrovací boty (450)
Šortky, které nosí pod kalhotama (100)

Ostatní:
Batoh (300)
Šitíčko (100)
Pevnou lahev na vodu
Kartáček na zuby
Medailonek, uvnitř kterého jsou hodinky, a fotka jejích sourozenců (300)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 0
Boj s lukem: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti
Šití a vyšívání, dokáže si udělat oblečení ze spousty neobvyklých věcí

Slabiny:
Bojí se, že nebude schopná pomoci, až to bude potřeba, tj. Strach ze selhání.
Panická hrůza ze zvířat.
Rozvinutá klaustrofobie. Pokuste se ji dostat do výtahu, a uvidíte.
Postrádá fyzickou sílu. Nedokáže se pořádně rvát a s bojem nemá téměř žádné zkušenosti.
V jistém smysl je to i její péče o děti. Nesnese pohled na to, když jim někdo ubližuje.

Jazykové dovednosti:
Poválečná angličtina
Angličtina
Základy japonštiny
Němčina

Kontakt na FB hráče (odkaz)

Zlobíte!

27. března 2017 v 16:12

Hrajete si na X-meny a to se nevyplácí!

Už toho máme dost! :D (Ale nebojte se, i my občas nejsme dokonalí) Většina z vás, našich hráčů, nepochopila, že radiace je svinstvo! Vaše schopnosti nejsou úžasné věci. Je to hnus! Proto se to jmenuje nemoc z ozáření. Nemoc! Postavy nejsou superhrdinové, ale chudáci, co mutují. I tak ale měli vlastně z ... kliku, že vůbec žijí. Naprostá většina lidí na světě zemřela. Koho nezabila válka, toho sejmula radiace, tak na to myslete!
Ale my na vás nechceme být zlí a pořád na vás ječet, že musíte hrát i za špatné stránky té dané mutace. Už nás to nebaví. Proto máme pár změn - těšte se! :D

Tak tedy...
1) odolnost na radiaci se dá zvolit pouze jako první schopnost. Vaše postava má tak strašné štěstí, že na ní radiace nepůsobí. Nikdy nemůže mít schopnost, ale také jí nepostihují špatné dílčí mutace, nádory a podobná svinstva.

1a) protože každé pravdilo má svou výjimku, tak si odolnost na radiaci můžete zvolit i později - v takovém případě vám body mutace postupně mizí místo toho, aby vám přibývaly, jak to bývalo dřív. Body ubývají až na číslo 1, kde se zastaví a vám zůstane jediná schopnost - a to "odolnost na radiaci". I to má ale háček. Dílčí mutace, které postava do té doby získá/schytá, jí zůstanou - tělo se prostě nezahojí zcela. Snad si nemyslíte, že se vám z hypermutanta s 20 body stane najednou normální člověk :)

2) u každé další schopnosti, které dosáhnete (12 bodů míry mutace, 18 atd.), vám bude přidělena adminy dílčí mutace. Čistě náhodně. Tedy, možná ne až tak náhodně - my si uděláme čas a budeme kontrolovat, jak důsledně hrajete za špatné stránky svých schopností - čím lépe hrajete, tím méně otravná dílčí mutace se u postavy projeví. Jinak počítejte s dorůstaním nepraktických částí těla, boulemi, padáním vlasů a kdo ví, s čím vším ještě.

2a) to také znamená, že ti z vás, kteří už mají minimálně 12 bodů míry mutace, tak musí projít nějakou dílčí mutací - a protože vás máme rádi, smíte nám navrhnout, co by se k vaší postavě asi tak hodilo. Neříkáme, že se tak stane, ale protože jste naši (na rozdíl od těch, co teprve přijdou :D ), tak máte tuto vyjímečnou možnost s námi dikutovat - jen si nepotrpíme na dlouhé řeči :D Dejte vědět do zprávy nebo na fb.

3) mutace se dá snižovat - myslete na to. U obchodníka si můžete koupit lék na mutaci - dobře, přiznáváme, není to fake a doopravdy zabírá. Kromě toho, Barbosa začala spolupracovat s panem Raggim, který vlastní komoru na potlačování mutace. Občas se k němu bude dělat nějaká ta výprava a smíte si nechat pomoci. Bohužel i toto má ale různé negativní vedlejší účinky - ty nemají dlouhého trvání, ale může se stát, že vám třeba na měsíc zezelenají vlasy.