Lekcia prežitia

Středa v 18:33


Po posledných zmenách v pevnosti, sa nove vedenie rozhodlo, mimo iné, zaviesť aj nové pravidelné kurzy a lekcie aby sa stávajúce a novo príchodzie obyvatelstvo mohlo postupne zlepšovať a aby nenastala situácia ako pri poslednom útoku.

Randal Clark bol požiadaný aby túto lekciu viedol, nakoľko má z pevnosti s prežitím asi najväčšie skúsenosti. Lekcia začne v Piatok 19.01 19:00.

Hlásiť sa môžete do komentára pod článkom.

Hrát na lekci

 

Emilia Laura Micheli

2. ledna 2018 v 10:57 |  Postava hráče

Jméno: Emilia Laura Micheli
Věk: 16
Schopnost: audiopaměť
Sídlo: pokoje nováčku
Mutace: Individual
Pozice v Barbose:
Roky v Barbose:
Rodina:
Hráč: Lilith

Vlastnosti:
SÍLA 5
RYCHLOST 7
ODOLNOST 5
INTELIGENCE 13
ŠTĚSTÍ 5
ŠIKOVNOST 9
MÍRA MUTACE 6

Popis vzhledu:
Drobná postava, měří 165centimetrů a váží 48kilo. Jednu polovinu hlavy má růžovou, druhou modrou. Obvykle má na sobě nějaké starší potrhané oblečení, nejčastěji šaty, nebo nějakou košili, případně tepláky a tričko. Její styl oblékání je na šestnáct let stále trochu děcký. Na tváři má jizvu z jedné nepříjemné noci, kdy se uhodila do hlavy a málem zemřela na prochladnutí, protože ležela několik hodin v bezvědomí.

Popis povahy:
Je malá, je šílená, tohle je Laura. Vlastně… Je to Laura? Nebo někdo úplně jiný? Jaká je její skutečná povaha nikdo neví, protože ani sama tahle dívka netuší, kdo vlastně je.
Laura je milá, tichá, inteligentní a přátelská dívka, které bylo hodně ublíženo, a proto je opatrná, stejně tak si myslí, že ona by mohla někomu ublížit, stala se tedy velmi samotářskou. Někdy mluví sama do prázdna, nebo se může zmínit o Emilii, nikdy ale nevysvětlí, kdo to je. Často si píše do svého deníčku, i přes to jak je samotářská, má opravdu ráda lidi a přála by si ze všeho nejvíce mít přítele, vždy jí udělá radost, když si může s někým popovídat. Vyrostla v tak příšerných podmínkách, že ji jen zřídka uslyšíte na něco si stěžovat. Má kladný vztah k přírodě a zvířatům, na svůj věk je v některých ohledech celkem vyspělá a rozumná, ovšem pokud jde o věci jakých se bojí, vypadá jako malá ustrašená holčička. Přes všechno se snaží s okolním světem bojovat a přežít v něm, stejně tak chce pomoci přežít ostatním, a stát se lékařkou, nevyžívá se ovšem tolik v chirurgii jako ve studii nemocí. Je zvyklá málo jíst a i kdyby měla hlad, netroufne si požádat o větší porci, proto je tak vyhublá.
Emilia je velmi záhadná osoba. Někdy je mlčenlivá, ale jakmile se rozhodne projevit, všimnete si jí okamžitě. Umí být agresivní a vytočí ji zdánlivě normální věci. Největší radost má když může operovat. Živé, mrtvé, zvířata, mutanty nebo lidi, je to jedno, chce hlavně řezat, opravovat, měnit, je to přece zábava! A je v tom opravdu dobrá. Ze všeho nejvíc nesnáší, když slyší v hlavě věty, které jí nedávají smysl, často se jí sice vrací, co kdo řekl, ale někdy také věci, které v životě neslyšela a z nepochopitelných důvodů ji oslovují Lauro. To nesnáší. Ráda se zajímá o jiné lidi a je v jejich přítomnosti, nesnáší když se po výpadku paměti probudí někde úplně sama a opuštěná, nechápe, jak se jí tohle stává, ale vždycky jí to naštve a někde uvnitř i vyděsí. Také si vůbec nevzpomíná na to, jak vypadal svět před katastrofou nebo ona sama. Má sice několik "vzpomínek" na své dětství, ale ty jsou velmi nepřesné a navzájem se vylučují.

Historie:
Její skutečný původ ani rodinu nikdo nezná, její vlastní vzpomínky jsou dosti zmatené.. Válka začala roku 2023 kdy bylo Lauře osm, tedy byla ještě dítě nevědomé světa, stihla se sotva naučit číst, psát a počítat, než to všechno vypuklo. Od mala byla celkem inteligentní a šikovná, nestihla to ovšem příliš využít, protože na zemi začalo peklo. Právě se vracela ze školy, když v celém městě začal zuřit poplach a lidé se snažili schovat do městského krytu. Jen šťastnou náhodou byla Laura mezi těmi, kteří se tam dostali. Kryt byl poměrně velký a byl pod náměstím, uvnitř byly zásoby konzerv a nějaké základní zařízení pro přežití v následujících měsících. Prvním šokem pro dívku bylo, že její rodiče se nejspíš do krytu nedostali, nikde je nemohla najít a po pár dnech pochopila, že je najednou úplně sama. Po několika dnech pláče si uvědomila, že musí nějak přežít a smířila se s hořkým osudem, ovšem pro malé děvčátku to nebylo snadné. Svoje dny si krátila tak, že je trávila ve staré městské knihovně, která byla přestěhována právě sem. Knihy které už nikdo nečetl, nechtěl, nebo byly v příšerném stavu, jenže tady dole nebylo co dělat a ona měla pocit, že se zblázní, pokud takhle zůstane, protože každodenní stravování konzervami a sledování lidí kolem ji deptalo. Z počátku četla jednodušší knihy, a pak přecházela na složitější, většina byla odborná, takže žádné složité příběhy, ale ona si netroufala mluvit s cizími lidmi. Dostali se sem různé existence, žádní výběroví slušní občané, ale jednoduše ten, kdo to stihl. Proto se některých bála a raději se jim vyhýbala. Většina lidí strávila v krytech dva roky a změnilo je to, tady to bylo jiné. Ani po pěti letech kdy byl kryt v Istres uzavřen ho starosta nechtěl nechat otevřít. Zakázal komukoli vycházet nahoru, schodiště nechal hlídat a uvnitř pomalu začal zavádět teror. Nejen on, i spousta lidí začínala po těch letech šílet. Zásoby se zužovaly, život tady byl pro všechny smutný a prázdný, pomalu se vzdávali naděje k návratu do normálního světa. S Laurou to nebylo jinak, vyprchával z ní život, byla tichá, smutná a četla knihy o lékařství. Měla tehdy už třináct let, když začalo pro ni opravdové peklo. Starosta na kterého lidé tlačili, aby vyřešil stupňující se problémy v krytu jako nedostatek jídla a léků, vydal nařízení, šílená nařízení. Jen lidé se zelenýma očima a členové osobní starostovy policie budou dostávat běžné porce jídla, ostatní poloviční dávky. Jakmile někdo onemocní, bude popraven. Kdo se pokusí opustit kryt, bude popraven. Začal chaos. Naprosto šílený blázinec, kdy se lidé pokoušeli utéct, nemocní se schovávali, děti plakali, že mají hlad. Laura neměla zelené oči, takže pochopitelně dostávala najíst málo, hubnula, strádala a stejně tak její psychika. Podobně jako většina lidí, kteří byli ještě při smyslech nechápala ta šílená nařízení, ale netroufala si se jim protivit. Proto se naučila krást, kdykoli měla hlad. Prostě se snažila o jídlo okrádat ostatní. Co bylo ovšem horší, několika lidem se skutečně podařilo z krytu nepozorovaně utéct, to mělo ovšem za následek, že poškodili vchod a radiace začala částečně pronikat i dovnitř. Nikoho po dlouhou dobu nenapadlo, že následky, které se na lidech projevovaly, jsou důsledky mutace a úniku radiace. Každý předpokládal, že jejich psychické i fyzické zdraví tady jednoduše chátrá. Výraznější fyzické změny se začaly projevovat až po delší době. Prvním s příznaků u Laury bylo, že její mozek začal fungovat rychleji než dřív, roky strávila čtením knih o zdravotnictví a nyní toužila už i po pokusech, kterými by tohle mohla vyzkoušet, měla pocit, že má v hlavě celou encyklopedii jak řezat do lidí. Když se jí povedlo ukrást nožík, několikrát se pokusila řezat do vlastní kůže, i když u toho křičela bolestí, zároveň pociťovala obrovskou radost. Ani v nejmenším si neuvědomovala, že je napůl šílená. Za to lidé, kteří ještě nepropadli podobným stavům si toho všímali a snažili se holčičku přivést k rozumu. Po nějaké době její vlasy začaly růžovět a oči zfialověly, stejně jako některým dalším lidem kůže a vlasy měnily barvu. Po nějaké době si to konečně někdo uvědomil. Kryt je poškozený a oni musí ven. Začala vzpoura, zmatek a zabíjení. Toho všeho Laura využila, aby unikla na svobodu. Venkovní svět byl úplně jiný, než v dobách, kdy byla dítě. Byl cizí a zvláštní. Na jednu stranu tu stálo malé děvčátko, které netušilo kam jít. Na druhou stranu někde uvnitř zvrácená a šílená osoba, která věděla přesně po čem touží. Roky četla knihy o řezání do lidí, kde lékaři popisovali nejrůznější zákroky. Ve své hlavě teď byla jedním z nich, jejich zkušenosti považovala za svoje a bylo pro ni přirozené něco takového dělat každý den. Proto věděla co jít hledat. Hledala mrtvoly a že jich venku bylo dost. Co s nimi dělala? Pitvala je. Šila. Operovala. Usmívala se na ně a slibovala jim, že budou zdravé. Po několika takových událostech se začala bát sama sebe. Z ničeho nic docházela k uvědoměním, že se sklání nad rozpitvanými mrtvolami a propadala zoufalství. Bylo jí špatně, nechápala jak to mohla udělat, nepamatovala si vůbec nic. Aby toho nebylo málo, po pár měsících začala celá zmatená nacházet ve svém deníku velice nenávistné, agresivní, nebo morbidní zápisy od dívky jménem Emilia. Začala šílet, bláznit a měla pocit, že je posedlá nějakým duchem nebo démonem. Často když přebývala sama v lesích, nebo opuštěných vesnicích a uprostřed noci se cítila vyděšená z faktu, že se tu ona Emilia objeví. Jednou v noci tak utíkala vyděšená, zakopla a skutálela se ze srázu, tam ve vlhku a zimě ležela až do rána, kdy se probrala s obrovskou bolestí hlavy, do které se uhodila. V důsledku špinavé vody do které dopadla polovinou obličeje jedna její panenka a část vlasů zmodrala, Laura si však neuvědomuje, že její vlasy po zasažení látkami mohou barvu změnit, jednoduše to pro ni byl další příznak přítomnosti démona, který přebírá kontrolu nad jejím tělem. Nejdřív to byly minuty, nebo hodiny a později už celé dny, po kterých se probírala na místech, kde to vůbec neznala. Časem si na mrtvoly u kterých přicházela k sobě začínala zvykat a pátrala po tom, co to vlastně Emilia dělá, zjišťovala, že jde ovšem o úplně běžné operační zákroky - jen na mrtvolách.
Jelikož její mozek byl poškozený radiací částečně už v krytu, brzo se také začala projevovat schopnost, díky které se jí v hlavě neustále opakovaly věci, které jí někdo řekl. Proto se snažila lidské přítomnosti vyhýbat a pomalu se i smířila s existencí Emilie. Věřila, že ty hlasy a věci které jí někdo řekl si musí pamatovat z určitého důvodu, když se jí neustále vrací, že jí to připomíná onen démon. Po pár týdnech se jí podařilo narazit na bývalého lékaře a požádala ho, jestli by se od něj mohla něco naučit, doufala, že když dravě ukojí svou vnitřní potřebu - nebo spíš Emiliinu, aby mohla operovat, zbaví se tak jejích vpádů do svého těla. Lékař ji pochopitelně také zaučoval na mrtvolách, byl to ovšem velmi milý a zkušený muž, který jí dával pocit, že se nemá čeho bát a ona začala pohled na krev a vnitřnosti vnímat i jinak. Nějakou dobu jí to vycházelo a po Emilii nebyly ani stopy. Jednoho dne se však stalo, že se probudila uprostřed místnosti, kde byla dvě mrtvá rozřezaná těla a na chodbě se právě ozývaly kroky. Byl to onen lékař, přišel se ujistit, jak jí to jde, když se zeptala, co je za den, zjistila, že byla mimo téměř týden. Dostala strach, bylo pro ni úlevou, že Emilia nechtěla operovat také onoho živého muže, proto se rozhodla utéct, aby neublížila nevinnému člověku. Přes zimu se usadila v jedné staré továrně, kde si rozdělávala oheň a její příčetnost tam došla do jisté míry svého konce. Přestala skrývat Emiliinu přítomnost, začala na ni zcela otevřeně mluvit, i když se nikdy nedočkala odpovědi, jen občasných ztrát paměti a zápisů v deníku. Když zima ustala, rozhodla se jít hledat jiné místo, kde bude žít.

Inventář:
Zbraně:
železná trubka

Oblečení:
bílé špinavé a potrhané tenisky
pruhovaná mikina s medvídkem
růžové tepláky
šedé tričko s krátkým rukávem
potrhaná velká zimní bunda od krve

Ostatní:
šítí (300)
skalpel (300)
zrcadlo (150)
gumičky
batoh (150)
osobní deník

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 2
Boj s pistolemi: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
rozsáhlá zkušenost s chirurgií
základní zkušenosti ohledně známých nemocí (pouze Laura)

Slabina:
mnohočetná porucha osobnosti
Laura - strach ze tmy, strach z démona nebo ducha, který posedává její tělo, strach, že někomu ublíží
Emilia - pocity úzkosti ze samoty, neovladatelné výkyvy nálad

Jazykové dovednosti:
poválečná angličtina
Emilia - francouzština a španělština

Kontakt na hráče


Šerif je mrtev! Ať žije nový velitel!

25. prosince 2017 v 17:23
Tak je to pravda. Plukovník Darit Rumunov zemřel při obraně pevnosti. Jeho skon naprosto zastínil ty další, které medvěd při své toulce za naše hradby zabil. Šerif byl už předtím velmi nemocný, takže se na svou smrt alespoň stihl připravit.

Jeho poslední přání bylo, aby pevnost vedla jeho sestra Laura, která u něj poslední týdny v pevnosti žila. Laura tento úkol přijala, s tím, že se rozhodla si udělat vše podle sebe a naprosto změnit systém, jakým fungovaly věci v pevnosti doteď.

Jako první věc přijde na řadu Rada - komise lidí, kteří v pevnosti žijí, která se musí neprodleně sejít a prodiskutovat mnoho zásadních bodů včetně toho, jestli má Laura vůbec pevnost vést a jestli není někdo, kdo by se na tento post hodil lépe. Po dlouhém uvažování vybrala tyto lidi, aby se dostavili na zasedání, a pomohli vyřešit tyto existenční problémy v Barbose. Byli vybráni lidé z každého odvětví, vojenského, dělnického i rodinného, u kterých je jasné, že se kvůli minimu času nemůžou dostatečně zapojit do aktivní práce.

Jsou to:
Spiridon Nezarenko
Lori Vert
Randal Clark
Seisme Durant
Wolt Hendrix
Naomi Yukimaru
Maya Allayí
Bahati Massocholo
Caroline von Laflèche
Simon Rakoczy
Eric Potter
Ma'iq Lhář
Roland Bard

Tyto postavy, ať se laskavě dostaví příští čtvrtek 4.1. v 16 hodin do zasedací místnosti.
 


Vánoce!

24. prosince 2017 v 0:54
Jelikož jsou Vánoce, rozhodli jsme se všem aktivním hráčům rozdat dárečky. Jelikož nedávno proběhla čistka a zemřela spousta postav, jejich věci byly rozděleny postavám, aby je mohly využít, i nově příchozí dostali něco málo. Věci už najdete v inventářích. Dárek pro Uga je velice speciální, protože většina věcí z čistky by mu k ničemu nebyla. Jako speciální dodatek si můžete vybrat vánoční-velikonoční kraslici, které nám dorazily jako dárek od Crapaudů. Kraslice mají čtyři barvy: Růžová se srdíčky, oranžová s medvídky a puntíky, fialová s pejsky a modrá s rybičkami. Každá umí po hození něco jiného, dostali jsme k nim vzkaz, že umí různé věci, naši spojenci nám ale zapomněli napsat, která dělá co, takže je na vás, abyste si v komentáři vybrali barvu jakou chcete pro kterou postavu a zkusili štěstí. Přejeme všem krásné svátky a hodně dárečků!

Agatha: Skautský nůž, zlaté a černé náušnice, Luxusní slabý dámsky lila svetřík, Tmavě modré tričko s dlouhým rukávem, Prochozené botyflaška na vodu
Ug: Zavařovací sklenice sádla, smíchaného s brusinkovou marmeládou, krkavec
Josef: Černá mikina s kapucí ,kalhoty, malá zlacená soška neznámé hodnoty
Yukimaru: lékařské jehly, 10 ks, Učebnice traumatologické medicíny
Nataniel: Krabička léků Egolanza
Caleb: FÉG P40RZ
Caroline: velká taška s kosmetikou
Simon: Dýka, Taneční boty bílé, Pletený rudý svetr se zářivě žlutým srpem a kladivem na hrudi, Obnošené černé tílko, staré vybledlé tričko
Fábián: Černé kožené polobotky, Kožený vak s popruhy na ramena a se škrtidlem u hrdla
Troy: Starý školní batoh, černý, Roztrhané černé rifle, černobílé kecky, kniha "První pomoc snadno a rychle"
Xantera: Černé tenisky, slabé rukavice hnědé, Poloprázdná lahvička s léky proti migréně, Batůžek se snoopym pro děti, Zapalovač, PETka o objemu 1 litr
Seisme: krátký armádní nůž, Tři obvazy, Obinadlo
Temprente: malý batůžek, černá vesta, červené puntíkaté tílko, natržené džínové pasové kraťasy, Černé tričko s dlouhým rukávem, Šedé tepláky, Tmavě modré rifle
Spiridon: Plavecké kraťasy tmavě modré, Flanelová košile, zelenočerná, vybledlá, Flanelová košile, modročerná, vybledlá
Shayleen: dámské tříčtvrťáky okrové, Bílé tenisky, Základní hygienické potřeby, starý spací pytel, stará karimatka
Ma'iq: pánské tričko s krátkým rukávem bílé, špinavé bílé tričko, řetízek se znakem nějakého města, lahev na vodu, lžička, 5 vybledlých polaroidových fotek Patricka a jeho sestry
John: Světle modrá mikina přes hlavu, Hodně používané tenisky, Zašedlý lékařský plášť, taška na kolečkách
Kyllar: Nožík, kterým se Victor Valentín Espejo Flores pokusil podřezat si žíly, Zelená mikina na zip, otrhaný batoh
Chie: pepřový sprej, Starý zubní kartáček, Starý hřeben, Světle růžové šaty bez ramínek, šedé nadkolenky, černé triko s nápisem forever
Bahati: odrbaný nůž Glock FM 78, vojenské kanady
Mat: černé společenské kalhoty s oškubanými nohavicemi, Potrhaná sanitářská blůza, velký šátek palestina černé barvy
Kurt: Vysoké vojenské boty s proužky barevné látky namísto tkaniček, Blok s tužkou, zapalovač, krabička nejlevnějších cigaret
Eric: růženec, černé úzké tričko, Tmavě modrý svetr, vytahaný, Tmavě modré tričko s krátkým rukávem
Maya: armádní nůž, Černé rifle, kosmetická taška
Leila: Světle modrý svetr, Květované letní mini šaty na ramínka, tričko s hlubokým výstřihem bílé, cestovní taška přes rameno
Maria: neprodyšné boty, odrbané botasky, hřeben, gumička
Lori: dámský dlouhý svetr fialový, dámské legíny červené, krabička s 50ks tamponů
Malkolm: pánská nepromoková černá bunda
Roland: tupá mačeta, Obnošený šedý svetr, Zasolená flanelová košile, původně modré barvy, Provaz 2m
Dillon: pánské bílé sako, Stříbrný řetízek
Chiara: spacák do 0°C, zdobené sponky do vlasů, Deníček, se zápisky z dřívějšího života Victora Valentína Espejo Florese
Deamon: armádní nůž
Wolt: Sanitářské kalhoty, Baterka na 3 tužkovky, Placatka
Rin: malované plátěné gumotextilky se Snoopim
Patrícia: Opotřebovaný chirurgický skalpel,Větší světle růžový svetr na knoflíky, dětská péřová bunda žlutá
Hwa-hye: Obnošené džínové šortky, koženková hnědá bunda do pasu, Dlouhá šedá sukně, Plátěná taška přes rameno, Základní hygienické potřeby, Plastová lahev s vodou
Randal: ostrý malý nůž - původně na osekávání šupin, černé maskáče, Obnošené černé džíny, černá mikina s bílým nápisem "GAP"

Matteo Blackrose

19. prosince 2017 v 11:56 |  Postava hráče

Jméno: Matteo Blackrose
Věk: 25
Schopnost: X
Sídlo: Pokoje nováčků
Mutace: Individuál
Pozice v Barbose: Nováček
Roky v Barbose: X
Rodina: Troy Maria Blackrose
Hráč: Sasuke

Vlastnosti:
SÍLA 10
RYCHLOST 6
ODOLNOST 9
INTELIGENCE 8
ŠTĚSTÍ 6
ŠIKOVNOST 10
MÍRA MUTACE 1

Popis vzhledu:
Věc která na něm jako první zaujme je rozhodně jeho pohled - ostrý a průbojný. Má tmavé vlasy a měří 186cm, rozhodně to není žádné tintítko. Je průměrně hezký. Přes celá záda má tetování medvěda. Nejčastěji nosí loveckou vestu. Nepůsobí od pohledu moc zvláštně, vnímat ho budete spíše jako typického obyvatele pevnosti.



Popis povahy:
Na první pohled je jeho chování normální, ničím příliš nevybočuje. Je mírně dominantní, připadá si nadřazený, ale není hloupý, aby to hned dával všem najevo a povyšoval se nad ně v první chvíli. Spíše vyhledává slabší články a snaží se jimi manipulovat. Nestrhává na sebe obvykle zbytečnou pozornost, netváří se přehnaně chytře, ale když ví, že má navrch někdy si to prostě vychutnat musí. Jestli ho něco dokáže opravdu rozčílit, tak lidé, kteří podle něj neznají své místo. Dává si velký pozor na to, jak podá věci, které chce říct a klidně řekne lidem, co chtějí slyšet, pokud ví, že si je tím získá a bude z toho mít nějakou výhodu, za svoje názory se ovšem nestydí, pouze pozná chvíli, kdy se hodí je projevit a kdy ne. Jeho postoj k lidem se také mění podle jejich vzezření, protože byl vychován k tomu, že lidé tmavšího typu by měli mít lepší postavení ve společnosti.

Historie:
Matteo se narodil v Monte Carlu. Jeho rodina byla obrovská a bohatá. Matteo jako jeden z nejstarších synů s byl vědom svého postavení a náležitě ho vždy využíval. Pravidelně spolu se svými sourozenci, bratranci a sestřenicemi navštěvoval speciální místo, zařízené jako škola, kde se vzdělávaly obvykle všechny děti ze sekty, do které jeho rodina patřila. Také byl od dětství sportovně nadaný a věřil v to, že jednoduše bude profesionálně věnovat boxu.
Od mala byl vychováván k hrdosti a odlišným prioritám, než děti ve venkovním světě, takže neměl ani možnost začít uvažovat jinak, než jak ho vychovali. Jestli si opravdu užíval někoho týrat, pak to byla jeho sestřenice Troy, která na rozdíl od ostatních dětí v rodině neměla tmavé vlasy nebo pleť. Byla považována za ostudu rodiny a Matteo, který si uvědomoval, že je ta dívka něco méně než ostatní ji spolu se svými sourozenci rád ponižoval, připomínal jí její místo.
Když tahle jeho zábava skončila, protože Troy musela odcestovat se svou matkou pryč a neúčastnila se tak dalších sešlostí sekty, musel si najít něco jiného. Přišla válka a celá sekta se ukryla do krytu, kde mohli přežít. Troy i její matku měla rodina dávno za mrtvou. Všichni se snažili přežít a vydržet, než uplyne doba, kdy by mohli zase z krytu odejít. Nikdo si ovšem nebyl jist, jestli se to vůbec stane a jestli země na povrchu bude pro ně vhodná k přežití.
Za dobu strávenou v krytu si Matteo udělal stoupence ze svých mladších sourozenců a sebevědomí si zvyšoval na nich. V krytu zůstali ještě nějakou dobu po té, kdy už mohli vycházet ven, protože neměli příliš kam se vracet. Mezi významně postavenými členy sekty však nastávalo čím dál více neshod a mezi ostatním se začalo šeptat, že je to proto, že přichází konec. Jelikož bylo jasně dáno, že pokud se naplní určité podmínky, bude její funkce ukončena hromadou rituálních vražd každého z členů, začali se k tomu stavět různě. Někteří byli s blížícím se koncem smířeni, dokonce se na něj těšili a očekávali ho, jiní měli strach a nebyl ovšem překvapivě nikdo, kdo by odmítal svůj život sektě odevzdat. Vlastně neznali téměř nic jiného, neměli žádný jiný životní cíl než sloužit sektě, takže to bylo logické.
Někteří se rozhodli kryt opustit a se svolením se vydat na cesty, pochopitelně s nutností čas od času informovat lidi v krytu, kde se nacházejí, aby jim mohla být doručena zpráva, pokud k ukončení činnosti sekty vážně dojde a někdo se mohl vydat je zabít. Nesměli se zabít sami, protože to by byl hřích, dovoleno to měl pouze poslední žijící člen, který bude mít jistotu, že už nikdo další nezbývá. Mezi ty, kteří se rozhodli odejít, patřil i Matteo, proto rok po otevření krytu tohle místo opustil, hodlal se usadit někde, kde bude mít větší klid, tady totiž začínalo některým postupně přeskakovat a on si hodlal uchovat zbytky zdravého rozumu.
Měl zkušenosti s lovem, protože patřil k těm, kteří pro ostatní sháněli jídlo, takže o přežití venku si velké starosti nedělal. Vzhledem k jeho náchylnosti ke sportu v krytu často posiloval, aby zabil čas a udržel si trochu formu, což bylo znát na jeho postavě. Byl tedy dost zdatný, aby mohl sám cestovat daleko. Podvědomě tušil, že se snaží dostat pryč a to co nejdál především proto, že myšlenka odevzdání života sektě se mu ani trochu nelíbí a hluboko uvnitř si přál, dostat se co nejdál a přerušit s krytem kontakt, měl v sobě ale natolik zakořeněny zvyky, které mu od mala vštěpovali, že si nikdy netroufl to udělat a zcela přirozeně dal nakonec sám vědět, kde se právě nachází. Poslední zpráva kterou odeslal byla z bezprostřední blízkosti Barbosy, kde se hodlal na čas usadit.

Inventář:
Zbraně:
Napůl tupá sekyra (500)
Kapesní nožík (200)

Oblečení:
lovecká vesta
maskáče
pohorky
šedý svetr
tílko
bílá košile

Ostatní:
Zubní kartáček
batoh
2 vlčí kůže
řetízek

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 3
Boj s pistolemi: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 3
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
Zkušený lovec

Slabina:
Neschopný vymanit se z vlivu sekty a neuposlechnout její pravidla

Jazykové dovednosti:
Poválečná angličtina
Italština
Francouzština

Jméno člověka na fotce:


Kontakt na háče na FB (odkaz)

Josef Sadrian

18. prosince 2017 v 23:24 |  Postava hráče


Jméno:Josef Sadrian
Věk: 32
Schopnost: x
Sídlo:
Mutace: Individuál
Pozice v Barbose: Nováček
Roky v Barbose: x
Rodina: x
Hráč: Gothico

Vlastnosti:
SÍLA 11
RYCHLOST 6
ODOLNOST 7
INTELIGENCE 8
ŠTĚSTÍ 7
ŠIKOVNOST 8
MÍRA MUTACE 3

Popis vzhledu:
Na první pohled se vám může zdát, že před sebou uvidíte životem sešlého veterána. Přesto časem zjistíte, že je to jen tím, čím si vším už prošel. Oči se všem dívají takměř do duše. Jeho vlasy a vousy pomalu vypadávají v následku chemoterapie a lékům, které bere.
Má tělo, které vypadá celkem vysportovaně. Ovšem pravda je, že není tak silný a odolný, jak vypadá. Nijak neřeší svaly, ikdyž poslední dobou na sobě dal celkem vidět, že se snaží zesílit.
Nezajímá ho, co obléká a jak na něj reaguje okolí. Je rád sám a tak to dává vším najevo.

Popis povahy:
Josef je samotář, který přemýšlí rozumem, ale jsou situace, kdy je cit silnější a podle toho jedná. Chová se neutrálně ke všem, protože člověk nikdy neví, co může potkat. Jiné to je k ženám, dětem a zvířatům, ke kterým se snaží chovat celkem přátelsky, ikdyž mu to pořád ještě nejde. Nikdy není moc sebevědomý. Nerad se hlásí do vedení a raději poslouchá a dělá si své. Už dávno ztratil nějaké ambice něčeho dosáhnout, krom pomsty. Pořád věří, že tohle je jeho poslední cesta, která je bez možnosti jít zpátky.
Situace si vždy důkladně probere, a když může, tak pomůže. Někdy na základě toho, že sám bude trestaný, přeci jen je to jeho povinnost pomáhat bližnímu svému.
Ikdyž se chová jako morous a samotář, taka přesto se dokáže bavit a užívat. Nikdy to ovšem nepřežene. Nerad navazuje hluboké citové vazby, protože má před sebou stále obraz jeho rodiny a přátel. Proto se dostat skrz jeho slupku je problém. Přesto, když se to někomu povede, tak je k němu dost otevřený a pravdomluvný.
Drogy a alkohol sice neuznává, ale semo tamo si dá. Občas mívá spasné slova o tom, jak tyhle věci škodí ostatním a okolí, ale do jisté míry je schopen to tolerovat.
Joef není rasistický a netrpí předsudky. Je mu jedno, jestli se baví s mutantem, ženou, číňanem, buddhistou, nebo kýmkoliv. Jediné co odsuzuje nenávidí jsou lidé, kteří se ženou jen pro svůj prospěch a nehledí kolem sebe. Také nesnáší lidi, kteří zabíjejí jen tak…bez důvodů. Nezajímá ho žádná kariéra, ani majetek. Už jej zajímá jen pomsta. Pomsta, které věnoval zbytek jeho ubívajícího života. Když potká soupeře, který se sním bude chtít rovnat, tak jej ignoruje. Není ani soutěživý a ani nestojí o to, co si o něm kdo myslí. Nerad lže. Lži používá jen, pokud tím udělá dobrý skutek. Nemá rád, když mu ostatní lžou, ale chápe, pokud k tomu mají dobrý důvod. Miluje hudbu a klid. Zejména miluje starý jazz, na který umí několik sestav. Také umí velmi dobře zpívat, ale nikdy to nedělá před velkým publikem.
Ze všeho nejvíce miluje svou rodinu a přátelé, ikdyž jsou po smrti. Nerad proto porušuje manželské sliby, ale čas a samota se na něm podepsala. Ikdyž se zamiluje, přesto si dává pozor, kam taková cesta může vést. Přece jen, když se dostane za svou ženou, tak se jí musí podívat do očí. Takhle to má s přáteli. Respektuje ty, kteří jsou mu blízcí, nebo schvaluje ty, kteří se o to snaží. Přesto je k sobě pouští postupně. Nechce, aby ho někdo zradil. Zradu nesnáší a odsuzuje ze všeho nejvíce. Nikdy by nezabíjel bez důvodu, ani neporušoval morální úsuz. Žije podle božích pravidel, nebo aspoň podle takových, ve které nejvíce věří.
Myslí na ostatní a ačkoliv je samotář, tak tu a tam někomu pomůže a pak dělá jakoby nic. Někdy dokonce odmítne, že osoba která někomu pomohla byl on. Chce si zachovat vizáž samotáře před všemi, kterým nedůvěřuje. Ono kdo chce, tak ten se s ním přece dokožé spřátelit sám. nic
Nesnáší davy lidí a přílišné veselí. Ví, že tam venku jsou lidi, kteří umírají hladem, nebo mutanty, nebo čímkoliv. Chtěl by pomoct co nejvíce lidem, než si pro něj přijde.
Nemusí davy lidí a společnost, ale přesto si tu a tam místo najde. Přece jen, když celý život lovíte ty, kteří zabíjejí a ničí, tak musíte najít nějaké místo, kde vám člověk otevře svou náruč.

Historie:
Josefův život byl pestrý. Když se narodil, vždy tíhnul k Ježíšovi a vo chvíli vystupoval v církevním sboru. Ovšem jak to v ghétě bývá, dostal se do problému, když nepřátelský gang Los Sarpados zastřelil několik zpěváků z jejich sboru. Kvůli tomu se Josef přidal k Lords of Terror. Několik roků bojoval proti jiným ozbrojeným skupinám v okolí a neustále pokračoval ve sboru. Jeho život se však změnil, když díky jeho členství v Lords of Terror napadli dům jeho rodičů. Od té doby i dal odstup. Pokračoval ve sboru, až si jej všiml otec George, terý mu nabídl místo kněze a vedoucího sboru, cž Josef bral. Od té doby zahodil svou minulost a začal žít obyčejný život. Učil sbor, našel si práci v továrně. Založil rodinu. Už to vypadalo, že jeho cestu Ježíš změnil…
Pak ovšem začala válka. Josef s rodinou utekl do kostelního krytu společně s dalšími přeživšími a snažil se pomáhat, jak jen to šlo. KOstel bombardování naštěstí přežil, ale poté se stal nájezdním místem kvůli surovinám a lidem. Tak se stalo, že Josef musel bojovat tím, co měl po ruce, aby vyhnal nájezdníky z kostela a ubránil jej. Bohužel útoků bylo tolik, že se jim nakonec povedlo prolomit obranu. Vykradli všechny zásoby a unesli mnoho lidí. Josefa a jeho rodinu s nimi.
Josef žil mezi nájezdníky a sledoval, jak se jeho známí stávají otroky, jídlem, nebo obětinou a rostl v něm vztek. Když jeho ženu prodali do harému. Syna snědli. Dceru Znásilnil a zabil nějaký holomek… probudili se jeho staré já. Seděl a plánoval, jak tyhle lidi zabije. Jak se pomstí všem, kteří se takhle chovají. Jeho pomsta si našla místo i čas. Jednoho dne napadl nájezdný gang úkryt otrokářů a naverbovali bývalé otroky z jejich řad. Josef byl mezi nimi. Žil už jen pro pomstu. Naučil se své staré zvyky, které z gangu znal. V gangu si vysloužil přezdívku kazatel, protože neustále se zdržoval zabíjet obyčejné lidi, nebo ti, kteří jej nechtěli zabít a také se modlil. Když se naučil vše, co potřeboval, tak se rozhodl vydat pryč. Tentokráte však za sebou zanechal spoušť. Otrávil hlavní večeři pro všechny, když měl řadu v kuchyni a nastavil několik výbušnin do skladů a obytných prostor, aby nikdo nepřežil.
Od té doby cestuje světem. Pomáhá bezbranným a zabijí každého, kdo stojí na špatné cestě. Ale zejména jeden člověk mu ležel v žaludku. Člověk, který tenhle gang dotoval. Člověk, kterému nikdo jiný neřekne jinak, než král.

Inventář:

Zbraně:
Primitivní luk (1000)
Ostatní:
STarý ošoupaný vojenský batoh (500)
Zlatý řetízek s obrázkem jeho rodiny
Mp3 přehrávač
Toulec s vlastnoručními šípy (400)
Černé brýle
malá zlacená soška neznámé hodnoty(60)
Oblečení:
Černé kalhoty (120)
Kostkovaná bílá košile (80)
Bavlněné spodní prádlo a ponožky
Otrhané černý kabát (350)
obyčejné boty (200)
Černá mikina s kapucí (300)

kalhoty (100)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 0
Boj s pistolemi: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 3
Boj s těžkými střelnými zbraněmi 2
Boj s lukem:

Speciální dovednosti:
Snadná učenlivost

Slabiny:
Strach z velkých skupin lidí a mluvení k nim- připomíná mu to dobu nájezdníků
Strach z citů - nerad se baví s lidmi. Bojí se, že je ztratí.
Rakovina plic - vykašlává krev. Nejvíce mu škodí zakouřené prostředí a kuřáci.
Jazykové dovednosti:
Poválečná angličtina

FB (odkaz)

Mat

18. prosince 2017 v 22:29
Jméno: Mat
Věk: 32
Schopnost:
Sídlo: Pokoje nováčků
Mutace: Individuál
Pozice v Barbose:
Roky v Barbose:
Rodina:
Hráč: Matúš Zarzycki

Vlastnosti:
SÍLA 8
RYCHLOST 8
ODOLNOST 5
INTELIGENCE 10
ŠTĚSTÍ 6
ŠIKOVNOST 9
MÍRA MUTACE 4

Popis vzhledu:
182 cm vysoký chlap sportovní postavy, černé vlasy na některých místech již šedivé kousky v černi, tmavé oči. Vypadá mladší, než opravdu je, ani mu pořádně ještě vousy nerostou. Simpaťák, ne vyloženě krásný, ale nikdo by neřekl, že je ošklivý, Vzhledem snadno do davu zapadne. Znatelná jizva na bradě, další jizva na stehně a na zádech.

Popis povahy:
Klidný člověk, na první pohled skrývající chuť po adrenalinu a dobrodružství. Chováním příjemný, kterým se snaží neurážet, ale stejně občas lidem leze na nervy, protože řekne pravdu, kterou nikdo nechce slyšet a občas se tváří přechytrale. Přímé rychlé konfrontaci se raději vyhýbá, pokud nemá nějakou výhodu. Když získá výhodu jde do toho naplno. Své přátelé má moc rád, pokud nějaké má, ale může mu trvat déle, než někomu začne opravdu věřit. Bez střelné zbraně se cítí jako nahý.

Historie:
Matka s otcem ho vychovávali sportovně, neměli moc peněz, ale co šlo, vložili do chození na hory na čerstvý vzduch. Studium si zajistil již sám. To vše se ještě odehrálo před válkou, kdy šlo klidně cestovat a mít koníčky jako lezení po horách, které ho učil otec, a ostatní jej učila matka. V ničem nevynikal, ale pro pobavení s příteli to vždy stačilo. S příchodem školy se vše změnilo, začal programovat už na škole a vybral si pak i takovou práci, jediný koníček, na který zbyl čas, bylo lezení. Ale poznal milou krásku, se kterou brzy založil rodinu, dítě a žena, co by se jen mohlo stát? Válka: přišla nečekaně a příliš silně, ztratil brzy svého syna a žena, která to těžce nesla, se stala závislou na alkoholu. Přihlásil se do ozbrojených složek na ochranu civilního obyvatelstva, kde dostal základní vojenský výcvik a pokročilý výcvik se zbraněmi, a využili jeho sportovní dovednosti na vyhledávání dobrých, střeleckých míst. I přes novou pozici střeleckého specialisty čety (dvakrát miř, jednou střílej) těžce nesl ztrátu syna a alkoholizmus ženy. Jednou při transportu civilistů do bezpečí (i s jeho ženou) došlo k brutálnímu útoku, který přežil náhodou jako jediný s jedním psem, který bohužel po čase pošel. Po nějakých toulkách zjistil, že pořád potřebuje mít pocit, že je užitečný, a tak začal hledat novou práci, kde uspokojí chuť po zabíjení monster, ať už mají jakoukoliv podobu.

Inventář:
Zbraně:
Vojenský nůž (500)
perkustní jednoranná pistole velké ráže (1500)

Oblečení:
Potrhané tričko
opotřebované vojenské kalhoty bez pásku
prošlapané žabky
pončo ze starého pytle na obilí
černé společenské kalhoty s oškubanými nohavicemi (500)
Potrhaná sanitářská blůza (80)

velký šátek palestina černé barvy (60)

Ostatní:
Čutora 1L,
kniha programátora (Univerzální logika programování a DB),
půlka binokuláru,
kartáček na zuby,
2m lano
poškozené kleště na odlévání nábojů ke zbrani

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 2
Boj s pistolemi: 3
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
horolozectví
Programování
plížní

Slabina:
Zlomený: Nechci umřít to bych se zabil sám, ale nevadí mi nebezpečí. Hledáte někoho do radioaktivního dolu na zabití mutantů? Tak já půjdu taky… Ale bojím se nové trvalé lásky, i starosti o děti. Propadám zármutku při pohledu na 'Rodinné štěstí jiných'.
Náladovost (občas potřebuju spálit adrenalin něčím nebezpečným - lezení, lov, dělat návnadu na vlka …)
Dyslektik

Jazykové dovednosti:
Angličtina

Jméno člověka na fotce:
Matúš Zarzycki

Kontakt na hráče (odkaz)