Fábián "Pan" Šutrhází

26. března 2017 v 21:17 |  Postava hráče
Jméno: Fábián "Pan" Šutrhází
Věk: 19
Schopnost: vypouštění feromonů
Mutace: Individuál
Bydlení: Pokoje nováčků
Pozice v Barbose: Lovec
Rodina: x
Hráč: Honza

Vlastnosti:
SÍLA 8
RYCHLOST 6
ODOLNOST 6
INTELIGENCE 7
ŠTĚSTÍ 8
ŠIKOVNOST 7
MÍRA MUTACE 9

Popis vzhledu:
Špinavý blonďák s tmavě hnědýma, téměř černýma očima, od pohledu působící jako pohodář. Jeho výška je 178cm a jeho tělo je sice drobnější, ale pár svalů na něm najedete. Má takovou klasickou postavu pro kluka jeho věku. Obvykle chodí oblečený v něčem, co si sám ušil. Nemá žádná tetování, ale na jeho rukou i hrudi lze najít několik jizev v podobě škrábanců, které si přivodil nejrůznějšími způsoby, od boje až přes nepatrnost při pohybu na stromech. Jeho rty jsou obvykle popraskané a rozkousané do krvavých flíčků.

Popis povahy:
Fábián je celkem lenoch, cvičí jen když to považuje za nutné, aby neztratil na schopnostech, udržuje si jistou kondici, ale nemá sklony se zbytečně nějak zlepšovat.
Život bere s nadhledem a ze všeho má celkem dost legraci. Rád si utahuje z jiných lidí a jen tak něco jako neúspěch ho nerozhází, Fábián neumí brát věci moc vážně a i boj o přežití je pro něj zkrátka dobrodružná hra. To vše je nejspíš dáno jeho minulostí a dětstvím.
Nemá problém se adaptovat v novém prostředí, je hodně extrovertní, takže si snadno hledá nové přátele, má sklony být středem pozornosti a seskupovat kolem sebe lidi, rád si hraje na showmena a předvádí se před ostatními. Nesnáší, když se mu někdo snaží jeho pozici upřít a postavit ho do nějaké nepodstatné role vedlejší postavy.
Jeho oblíbenou pohádkou je i v jeho věku stále Peter Pan, Fábián totiž přesně jako on odmítá dospět a vyrůst. Pohádku mu často vyprávěl jeho bratranec, v době kdy s dalšími dětmi bez rodin žili sami v lesích, v bunkrech na stromech a lovili si jídlo. Fábián byl druhý nejstarší a zároveň ten, kdo vždy vymýšlel nejrůznější dobrodružné akce. Jediný, koho od dětství respektoval jako "výše postaveného" byl jeho bratranec, který se o Fábiána staral už v krytu, když se oba ztratili od rodičů, protože byli právě spolu.
Je možné, že chlapec bude mít trochu problém s autoritami, pokud nebude respektovat jejich názor, obvykle si na věci utváří svůj vlastní a za tím si také pevně stojí. Často mívá problém udržet pozornost a neunikat někam do světa fantazie, ve kterém vyrostl. Těžko byste mu podle jeho chování řekli devatenáct let, žil úplně odříznutý jen s mladšími dětmi a je zvyklý si každou povinnost zpříjemňovat hrou na…
Typickým znakem situace kdy je nervózní, nebo si neví rady je, že si začne kousat rty, dělá to nevědomky celkem často, proto bývají popraskané do krve.

Historie:
Narozen byl v Maďarsku v malé vesnici, v dětství měl několik přátel včetně brunetky jménem Lídia. To byla jeho první dětská láska, dle jeho slov nikdy nezapomene její kouzelný úsměv a sladkou tvář. Rád si hrával s kamarády venku na polích a nejradši ze všeho čekal na příjezd svého městského bratrance Simona, který mu byl vždy vzorem. Učil ho nejrůznějším neplechám a časem i užitečným věcem. V dětství byl Fábián velmi sportovně založený, rád hrál florbal na pozici útočníka nebo brankáře, podobně jako jeho otec, který se ovšem zabýval klasickým fotbalem. Dá se ale říct, že i když to té doby ještě nevěděl, zdědil chlapec něco po obou rodičích. Jeho matka byla švadlena, velmi šikovná a také pohledná modrooká blondýnka pocházející z dvojčat, její sestra se chytře a bohatě vdala, zatím co Fábiánova matka dala přednost skutečné lásce a slastem venkova. Jelikož ovšem po prvním dítěti nemohla mít další, byl její syn trochu osamělý, proto uvítal i týdenní nemluvě prázdninové návštěvy bratrance Simona, se kterým bylo vždy o zábavu postaráno.
Oba chlapci byli právě venku, několik kilometrů od domova, když vše vypuklo, majitel pozemků, kde si hráli byl poměrně bohatý muž a měl pod svým na první pohled běžným venkovským domem kvalitní protiatomový kryt, kde oba mladíky schoval.
Několik let po té, když se chlapci konečně dostali ven, nebyla už šance najít jejich rodiče, nevěděli o nich nic, Fábián si nechtěl připustit myšlenku, kterou před ním Simon nevyslovoval, že jsou dávno mrtví. Všechno kolem bylo zničené a příšerně vypadající, naráželi na přeživší zvířata, která už zvířata ani moc nepřipomínala, mnohá jako by měla ohořelou a odpadanou vrchní kůži, byly to chodící poraněné kusy masa.
Nějakou dobu cestovali oba chlapci po různých zemích, přebývali ve staveních, hospodách a tak podobně, byli rádi, že mají kde složit hlavu. U toho se naučili nová slova, zapadající do takzvané poválečné angličtiny, nikde ale nebylo příliš bezpečno, lidem se nedalo věřit, cestou narazili i na další sirotky a tak nakonec skončili společně v lesích na okraji Francie. Tam si postavili bunkr v korunách stromů, kam se většina dravců nedostala, měsíce běželi a jejich království tam nahoře se rozšiřovalo, kolem přibývaly pasti a spousta vymožeností, bylo až neuvěřitelné, co všechno dokázala vyrobit skupinka malých dětí pod vedením těch dvou. Brzo se kolem proslýchalo, že sirotci smí přijít a "Pan" je rád přijme do svého království. Fábián si žil ve svém vlastním světě, kde ho ostatní děti respektovaly a takhle oslovovaly. Dokonce vydal zvláštní pravidlo, že hodlá přijmout jen chlapce bez rodin a žádnou dívku, pokud by mezi ně měla přijít dívka, musela by být krásnější než múza kterou uctívali Lídia.
Ostatní nevěděli kdo je Lídia, oslovovaly tak sošku vyřezanou ze dřeva, kterou měl vystavenou na poličce a občas ji nosil na krku, když šel na lov nebo "do boje" jak si s ostatními hrával. O skutečné Lídii se nikdy nedozvěděli, zato poslouchali desítky příběhů, kde vždy figurovala dívka toho jména, obvykle jako ztělesnění anděla, princezny nebo víly a kouzelnou mocí a nadlidskou krásou. Když už nějaké děvče přišlo do lesů hledat útočiště, navzdory tomu, že byl Fábán hodný chlapec, nemilosrdně ji poslal pryč. Všechno pro něj byla jen hra, jeho vlastní svět, kde se špatné věci nestávají a vůbec si nejspíš neuvědomoval, že je to jako by ji posílal na smrt a Simon ho v tom světě nechal žít.
Společně se o mladší děti starali a zatím co Simon uměl rozdělat oheň, vařit a připravovat pasti, Fábián neměl problém vyprávět příběhy, nebo šít dětem oblečení z kůží nalovených zvířat, protože lecos v dětství odkoukal od své matky.
Jednoho dne ovšem na ně zaútočila skupina, která se v lesích usadila, byli tam téměř dva dny, než objevili jejich úkryt, z toho co chlapci naposlouchali, jednalo se o muže z královského města, pracující pro toho, jenž ho vede a mířící někam na tajnou misi. Jejich zbraním se děti nakonec přes všechny pasti nedokázaly ubránit. Někteří utekli, jiné zajali a podle všeho odvezli do královského města, když se Simon a Fábián rozdělovali, řekl mu jeho téměř bratr: "Sejdeme se v Barbose, najdu tě tam." Chlapec netušil, co je to za místo, protože o něm Simon nikdy dřív nemluvil, ale jestli někomu stoprocentně věřil, tak jemu. Vydal se proto na útěku hledat onu pevnost.

Inventář:
Zbraně:
Vystřelovací nožík (300)
Oblečení:
Teplá bunda ušitá z kusů kůží (500)
boty zevnitř s chlupatinou (350)
potrhané plátěné kalhoty (120)
plátěná košile (80)
vlněný svetr (370)
Ostatní:
ruksak (300)
vyřezávaná soška "Lídia"
krabička s šitím (400)
fotografie dvou malých dětí
3x kůže (3x 400)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 2
Boj s lukem: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti
umí dobře šít
dokáže vyrobit spoustu věcí z přírodních materiálů

Slabiny:
Neví toho moc o dívkách
chybí mu realistiský pohled na svět
postrádá strach z nebezpečí

Jazykové dovednosti:
Poválečná angličtina
Maďarštinu už dost zapomněl

Jméno člověka na fotce: Thomas Brodie

Kontakt na hráče: facebook běžně nepoužívám, ale budu se snažit chodit sem kvůli hře mě tu můžete kontaktovat
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama