Naina Haeg

27. března 2017 v 17:29 |  Postava hráče
Jméno: Naina Haeg
Věk: 19
Schopnost: x
Mutace: Individuál
Pozice v Barbose: nováček
Rodina: x
Hráč: Elis

Vlastnosti:
SÍLA 3
RYCHLOST 6
ODOLNOST 5
INTELIGENCE 10
ŠTĚSTÍ 14
ŠIKOVNOST 8
MÍRA MUTACE 5

Popis vzhledu:
Je vysoká asi 150 centimetrů. Takže je vlastně drobná. Váží zhruba 40 kilo. Je docela vyhublá, a z nějakého důvodu se s ní lidé většinou chtějí bavit. V obličeji je docela sympatická, a kdyby o sebe dbala, mohla by být i pěkná. Od pravého ucha až k bradě se táhne rovná, bílá, tenká jizva. Pokud nestojíte přímo vedle ní, neuvidíte ji. Další jizvu má na levém lýtku. Je to spíš ošklivě nakrabatěná kůže. Tato část nohy je mnohem víc zarudlá, než zbytek těla. Jizva vznikla kvůli kousnutí od vlka a nedostatečnému ošetření.
Často když je nervózní, prohrabává si své krátké vlasy. Moc se lidem nedívá do očí, když s nimi mluví. Snaží se nevyčnívat a nestrhávat na sebe pozornost.

Popis povahy:
Když ji vidíte poprvé, asi si řeknete, že je to sympatická holka, co má ráda společnost, a moc se ničeho nebojí. Že sice moc síly neprobrala, ale vypadá pracovitě. Představí se vám většinou jako Nai. Když ji poznáte víc, anebo ji budete chvíli sledovat, uvidíte, že má skvělý vztah k dětem. Ale co byste opravdu nechtěli je ptát se proč. Nerada vzpomíná, co se dělo dříve. Pokud nechcete vidět její záchvat, držte se od témat vztah k dětem a minulost dál. Věřte mi.
Většinou ji asi najdete buď s nějakými dětmi, anebo samotnou, jak sedí a při tom třeba šije. Když ji oslovíte, povětšinou s vámi bude mluvit. Slušné vychování jí totiž jako jedna z mála věcí zůstalo. Ale nenechte se zmást. Doopravdy by se totiž asi nejradši někde zavřela do tmy, a užívala si svého klidu. Umí udržet tajemství, jak cizí, tak vlastní. Kdybyste z ní chtěli něco vypáčit, no, tak to hodně štěstí.
Další věc, kterou nesnese, jsou zvířata. Bojí se jich a je schopná téměř čehokoli, aby se jich zbavila. I když by to byl roztomilý malý králíček. Po tom, co jí mutant psa a vlci roztrhali otce a sourozence totiž zvířata opravdu nesnáší. Doteď se obviňuje z toho, že svou rodinu nedokázala ochránit.
Co se týče pracovitosti, ráda si dělá sama, maximálně ve dvojici. Když musí, pracuje i ve větší skupině lidí. Tam se však se cítí nesvá. A proto se ani tolik neprojevuje a může se zdát jako líný budižkničemu. A to ona není ! Je ráda, když má přesné a jednoznačné informace o tom, co má dělat a je pod něčím velením.

Historie:
Narodila jsem se v roce 2012. Měla jsem milující rodiče, a sic nebyli nějak výrazně bohatí, špatně se jim taky nevedlo. Postupně mi začali přibývat sourozenci. V převratném roce 2023 jsem měla sourozence už čtyři: dvě sestry a dva bratry. Několik měsíců před začátkem války jsme si vzali ještě sirotky, co zůstali po matčině sestře, tetičce Angele. Chlapec (Eddie) zhruba v mém věku. Malá holčička byla novorozeně. Právě při jejím porodu teta zemřela.
Nicméně, v době největších útoků jsme byli téměř celou dobu schovaní. Asi proto, že nás bylo sedm dětí, tak nás zachránili přednostně. Po dvou letech jsme se dostali konečně ven. Bylo mi třináct. -museli jsme začít znovu. Chodili jsme od pevnosti k pevnosti a nějak přežívali. Nepopírám, často jsme i žebrali a kradli. Znáte to, zoufalá doba ….. A my zoufalí byli, tolik dětí v žádné pevnosti nechtěli, a my potřebovali jíst …
Takže, jednou jsme takto putovali po lese, zas o pevnost dál. Bylo mi patnáct. Náhle nás napadl mutant psa. Jen díky ohromnému štěstí nás většina přežila. Bohužel, jen většina. Přišli jsme o otce, a o sestru s bratrem. Nám ostatním se jako zázrakem podařilo dostat ještě ten den do Královského města, ačkoli matka byla zraněná. Ale se svými zraněními se nemohla hned hrnout do práce. Přežívali jsme na ulicích, a já se o ni a o ostatní starala, co to šlo. Neříkám, že jsem to dělala dobře, nebo dokonce dokonale. Ale přežili jsme. Po týdnu, nebo po dvou se matka konečně uzdravila. Začala chodit do práce, a mohli jsme se nastěhovat do takové chatrče na kraji města. Matka pracovala celé dny, a je se doma starala o sourozence a sirotky. Všichni už byli také o něco starší, takže mi pomáhali. Ubíhaly týdny, měsíce … A mně táhlo na sedmnáct. Chtěla jsem zas jednou vylézt ven z města a vidět "venkovní svět". Takže jednoho dne, když byla matka v práci jsem si sbalila nějaké věci. Kdyby náhodou. Šitíčko, pevnou lahev s vodou, pár jablek a nůž na to, abych je pokrájela. Pak mikinu a nějaké rukavice a čepici. A samozřejmě svůj kartáček a holítko. Všechno jsem to nastrkala do batohu a pořádně se oblékla. Neplánovala jsem úplně odejít a navždycky je tam nechat samotné … Ale nejstaršímu bratrovi bylo už skoro patnáct a pár dní by se o ostatní určitě zvládl postarat.
Když byli všichni zaneprázdnění, vykradla jsem se z domu a vyběhla z města. Bylo to tak krásné, zas se pořádně nadechnout, vidět nádherné stromy … Postoupila jsem do lesa a procházela se, sledovala mech, stromy, květiny. Uběhlo několik minut a já uslyšela dětský smích. Udivilo mne to a radši jsem se zastavila. Pak chvíli klid, výkřik, a úplné ticho. Pomalu jsem šla směrem, odkud výkřik vyšel. Po chvíli jsem zahlédla několik vlků, jak se cpou. Byla to těla mé sestry a Eddieho. Zalapala jsem po dechu a utíkala. Jeden vlk se hnal za mnou. Chytil mne za nohu, a já se mu tak tak ubránila svým nožem. Vypadalo, to, že ostatní vlci za mnou neběželi. Nějakým záhadným způsobem jsem se doplazila do blízkého keře a vodou ránu omyla. Odtrhla jsem pak rukávy od své náhradní mikiny a vytvořila provizorní obvaz. Přespala jsem tam. Vzbudila jsem se další den ráno. Chtěla jsem se vrátit za matkou, ale to nešlo. Oni zemřeli kvůli mně. Jak bych se na matku vůbec mohla podívat ? Pevně jsem doufala, že můj bratr i malá neteř přežili, že zůstali doma. Pomalu jsem se tedy kulhala dál, do světa. Chodím od pevnosti k pevnosti, vždy s něčím pomůžu, a jdu dál. A vyhovuje mi to, pomůžu tak více lidem. A tak jsem se, po dvou letech bezcílného bloumání octla tady, před Barbosou.

Inventář:
Zbraně:
Nůž na krájení ovoce (300)

Oblečení:
Mikina bez rukávů (100)
Potrhaný svetr se skvrnami od krve, jinak zachovaný (200)
Natrhlé černé triko se zašlým obrázkem jezevce (50)
Tepláky se zjevně sešitou nohavicí (50)
Vysoké šněrovací boty (450)
Šortky, které nosí pod kalhotama (100)

Ostatní:
Batoh (300)
Šitíčko (100)
Pevnou lahev na vodu
Kartáček na zuby
Medailonek, uvnitř kterého jsou hodinky, a fotka jejích sourozenců (300)

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 0
Boj s lukem: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti
Šití a vyšívání, dokáže si udělat oblečení ze spousty neobvyklých věcí

Slabiny:
Bojí se, že nebude schopná pomoci, až to bude potřeba, tj. Strach ze selhání.
Panická hrůza ze zvířat.
Rozvinutá klaustrofobie. Pokuste se ji dostat do výtahu, a uvidíte.
Postrádá fyzickou sílu. Nedokáže se pořádně rvát a s bojem nemá téměř žádné zkušenosti.
V jistém smysl je to i její péče o děti. Nesnese pohled na to, když jim někdo ubližuje.

Jazykové dovednosti:
Poválečná angličtina
Angličtina
Základy japonštiny
Němčina

Kontakt na FB hráče (odkaz)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama