Emilia Laura Micheli

2. ledna 2018 v 10:57 |  Postava hráče

Jméno: Emilia Laura Micheli
Věk: 16
Schopnost: audiopaměť
Sídlo: pokoje nováčku
Mutace: Individual
Pozice v Barbose:
Roky v Barbose:
Rodina:
Hráč: Lilith

Vlastnosti:
SÍLA 5
RYCHLOST 7
ODOLNOST 5
INTELIGENCE 13
ŠTĚSTÍ 5
ŠIKOVNOST 9
MÍRA MUTACE 6

Popis vzhledu:
Drobná postava, měří 165centimetrů a váží 48kilo. Jednu polovinu hlavy má růžovou, druhou modrou. Obvykle má na sobě nějaké starší potrhané oblečení, nejčastěji šaty, nebo nějakou košili, případně tepláky a tričko. Její styl oblékání je na šestnáct let stále trochu děcký. Na tváři má jizvu z jedné nepříjemné noci, kdy se uhodila do hlavy a málem zemřela na prochladnutí, protože ležela několik hodin v bezvědomí.

Popis povahy:
Je malá, je šílená, tohle je Laura. Vlastně… Je to Laura? Nebo někdo úplně jiný? Jaká je její skutečná povaha nikdo neví, protože ani sama tahle dívka netuší, kdo vlastně je.
Laura je milá, tichá, inteligentní a přátelská dívka, které bylo hodně ublíženo, a proto je opatrná, stejně tak si myslí, že ona by mohla někomu ublížit, stala se tedy velmi samotářskou. Někdy mluví sama do prázdna, nebo se může zmínit o Emilii, nikdy ale nevysvětlí, kdo to je. Často si píše do svého deníčku, i přes to jak je samotářská, má opravdu ráda lidi a přála by si ze všeho nejvíce mít přítele, vždy jí udělá radost, když si může s někým popovídat. Vyrostla v tak příšerných podmínkách, že ji jen zřídka uslyšíte na něco si stěžovat. Má kladný vztah k přírodě a zvířatům, na svůj věk je v některých ohledech celkem vyspělá a rozumná, ovšem pokud jde o věci jakých se bojí, vypadá jako malá ustrašená holčička. Přes všechno se snaží s okolním světem bojovat a přežít v něm, stejně tak chce pomoci přežít ostatním, a stát se lékařkou, nevyžívá se ovšem tolik v chirurgii jako ve studii nemocí. Je zvyklá málo jíst a i kdyby měla hlad, netroufne si požádat o větší porci, proto je tak vyhublá.
Emilia je velmi záhadná osoba. Někdy je mlčenlivá, ale jakmile se rozhodne projevit, všimnete si jí okamžitě. Umí být agresivní a vytočí ji zdánlivě normální věci. Největší radost má když může operovat. Živé, mrtvé, zvířata, mutanty nebo lidi, je to jedno, chce hlavně řezat, opravovat, měnit, je to přece zábava! A je v tom opravdu dobrá. Ze všeho nejvíc nesnáší, když slyší v hlavě věty, které jí nedávají smysl, často se jí sice vrací, co kdo řekl, ale někdy také věci, které v životě neslyšela a z nepochopitelných důvodů ji oslovují Lauro. To nesnáší. Ráda se zajímá o jiné lidi a je v jejich přítomnosti, nesnáší když se po výpadku paměti probudí někde úplně sama a opuštěná, nechápe, jak se jí tohle stává, ale vždycky jí to naštve a někde uvnitř i vyděsí. Také si vůbec nevzpomíná na to, jak vypadal svět před katastrofou nebo ona sama. Má sice několik "vzpomínek" na své dětství, ale ty jsou velmi nepřesné a navzájem se vylučují.

Historie:
Její skutečný původ ani rodinu nikdo nezná, její vlastní vzpomínky jsou dosti zmatené.. Válka začala roku 2023 kdy bylo Lauře osm, tedy byla ještě dítě nevědomé světa, stihla se sotva naučit číst, psát a počítat, než to všechno vypuklo. Od mala byla celkem inteligentní a šikovná, nestihla to ovšem příliš využít, protože na zemi začalo peklo. Právě se vracela ze školy, když v celém městě začal zuřit poplach a lidé se snažili schovat do městského krytu. Jen šťastnou náhodou byla Laura mezi těmi, kteří se tam dostali. Kryt byl poměrně velký a byl pod náměstím, uvnitř byly zásoby konzerv a nějaké základní zařízení pro přežití v následujících měsících. Prvním šokem pro dívku bylo, že její rodiče se nejspíš do krytu nedostali, nikde je nemohla najít a po pár dnech pochopila, že je najednou úplně sama. Po několika dnech pláče si uvědomila, že musí nějak přežít a smířila se s hořkým osudem, ovšem pro malé děvčátku to nebylo snadné. Svoje dny si krátila tak, že je trávila ve staré městské knihovně, která byla přestěhována právě sem. Knihy které už nikdo nečetl, nechtěl, nebo byly v příšerném stavu, jenže tady dole nebylo co dělat a ona měla pocit, že se zblázní, pokud takhle zůstane, protože každodenní stravování konzervami a sledování lidí kolem ji deptalo. Z počátku četla jednodušší knihy, a pak přecházela na složitější, většina byla odborná, takže žádné složité příběhy, ale ona si netroufala mluvit s cizími lidmi. Dostali se sem různé existence, žádní výběroví slušní občané, ale jednoduše ten, kdo to stihl. Proto se některých bála a raději se jim vyhýbala. Většina lidí strávila v krytech dva roky a změnilo je to, tady to bylo jiné. Ani po pěti letech kdy byl kryt v Istres uzavřen ho starosta nechtěl nechat otevřít. Zakázal komukoli vycházet nahoru, schodiště nechal hlídat a uvnitř pomalu začal zavádět teror. Nejen on, i spousta lidí začínala po těch letech šílet. Zásoby se zužovaly, život tady byl pro všechny smutný a prázdný, pomalu se vzdávali naděje k návratu do normálního světa. S Laurou to nebylo jinak, vyprchával z ní život, byla tichá, smutná a četla knihy o lékařství. Měla tehdy už třináct let, když začalo pro ni opravdové peklo. Starosta na kterého lidé tlačili, aby vyřešil stupňující se problémy v krytu jako nedostatek jídla a léků, vydal nařízení, šílená nařízení. Jen lidé se zelenýma očima a členové osobní starostovy policie budou dostávat běžné porce jídla, ostatní poloviční dávky. Jakmile někdo onemocní, bude popraven. Kdo se pokusí opustit kryt, bude popraven. Začal chaos. Naprosto šílený blázinec, kdy se lidé pokoušeli utéct, nemocní se schovávali, děti plakali, že mají hlad. Laura neměla zelené oči, takže pochopitelně dostávala najíst málo, hubnula, strádala a stejně tak její psychika. Podobně jako většina lidí, kteří byli ještě při smyslech nechápala ta šílená nařízení, ale netroufala si se jim protivit. Proto se naučila krást, kdykoli měla hlad. Prostě se snažila o jídlo okrádat ostatní. Co bylo ovšem horší, několika lidem se skutečně podařilo z krytu nepozorovaně utéct, to mělo ovšem za následek, že poškodili vchod a radiace začala částečně pronikat i dovnitř. Nikoho po dlouhou dobu nenapadlo, že následky, které se na lidech projevovaly, jsou důsledky mutace a úniku radiace. Každý předpokládal, že jejich psychické i fyzické zdraví tady jednoduše chátrá. Výraznější fyzické změny se začaly projevovat až po delší době. Prvním s příznaků u Laury bylo, že její mozek začal fungovat rychleji než dřív, roky strávila čtením knih o zdravotnictví a nyní toužila už i po pokusech, kterými by tohle mohla vyzkoušet, měla pocit, že má v hlavě celou encyklopedii jak řezat do lidí. Když se jí povedlo ukrást nožík, několikrát se pokusila řezat do vlastní kůže, i když u toho křičela bolestí, zároveň pociťovala obrovskou radost. Ani v nejmenším si neuvědomovala, že je napůl šílená. Za to lidé, kteří ještě nepropadli podobným stavům si toho všímali a snažili se holčičku přivést k rozumu. Po nějaké době její vlasy začaly růžovět a oči zfialověly, stejně jako některým dalším lidem kůže a vlasy měnily barvu. Po nějaké době si to konečně někdo uvědomil. Kryt je poškozený a oni musí ven. Začala vzpoura, zmatek a zabíjení. Toho všeho Laura využila, aby unikla na svobodu. Venkovní svět byl úplně jiný, než v dobách, kdy byla dítě. Byl cizí a zvláštní. Na jednu stranu tu stálo malé děvčátko, které netušilo kam jít. Na druhou stranu někde uvnitř zvrácená a šílená osoba, která věděla přesně po čem touží. Roky četla knihy o řezání do lidí, kde lékaři popisovali nejrůznější zákroky. Ve své hlavě teď byla jedním z nich, jejich zkušenosti považovala za svoje a bylo pro ni přirozené něco takového dělat každý den. Proto věděla co jít hledat. Hledala mrtvoly a že jich venku bylo dost. Co s nimi dělala? Pitvala je. Šila. Operovala. Usmívala se na ně a slibovala jim, že budou zdravé. Po několika takových událostech se začala bát sama sebe. Z ničeho nic docházela k uvědoměním, že se sklání nad rozpitvanými mrtvolami a propadala zoufalství. Bylo jí špatně, nechápala jak to mohla udělat, nepamatovala si vůbec nic. Aby toho nebylo málo, po pár měsících začala celá zmatená nacházet ve svém deníku velice nenávistné, agresivní, nebo morbidní zápisy od dívky jménem Emilia. Začala šílet, bláznit a měla pocit, že je posedlá nějakým duchem nebo démonem. Často když přebývala sama v lesích, nebo opuštěných vesnicích a uprostřed noci se cítila vyděšená z faktu, že se tu ona Emilia objeví. Jednou v noci tak utíkala vyděšená, zakopla a skutálela se ze srázu, tam ve vlhku a zimě ležela až do rána, kdy se probrala s obrovskou bolestí hlavy, do které se uhodila. V důsledku špinavé vody do které dopadla polovinou obličeje jedna její panenka a část vlasů zmodrala, Laura si však neuvědomuje, že její vlasy po zasažení látkami mohou barvu změnit, jednoduše to pro ni byl další příznak přítomnosti démona, který přebírá kontrolu nad jejím tělem. Nejdřív to byly minuty, nebo hodiny a později už celé dny, po kterých se probírala na místech, kde to vůbec neznala. Časem si na mrtvoly u kterých přicházela k sobě začínala zvykat a pátrala po tom, co to vlastně Emilia dělá, zjišťovala, že jde ovšem o úplně běžné operační zákroky - jen na mrtvolách.
Jelikož její mozek byl poškozený radiací částečně už v krytu, brzo se také začala projevovat schopnost, díky které se jí v hlavě neustále opakovaly věci, které jí někdo řekl. Proto se snažila lidské přítomnosti vyhýbat a pomalu se i smířila s existencí Emilie. Věřila, že ty hlasy a věci které jí někdo řekl si musí pamatovat z určitého důvodu, když se jí neustále vrací, že jí to připomíná onen démon. Po pár týdnech se jí podařilo narazit na bývalého lékaře a požádala ho, jestli by se od něj mohla něco naučit, doufala, že když dravě ukojí svou vnitřní potřebu - nebo spíš Emiliinu, aby mohla operovat, zbaví se tak jejích vpádů do svého těla. Lékař ji pochopitelně také zaučoval na mrtvolách, byl to ovšem velmi milý a zkušený muž, který jí dával pocit, že se nemá čeho bát a ona začala pohled na krev a vnitřnosti vnímat i jinak. Nějakou dobu jí to vycházelo a po Emilii nebyly ani stopy. Jednoho dne se však stalo, že se probudila uprostřed místnosti, kde byla dvě mrtvá rozřezaná těla a na chodbě se právě ozývaly kroky. Byl to onen lékař, přišel se ujistit, jak jí to jde, když se zeptala, co je za den, zjistila, že byla mimo téměř týden. Dostala strach, bylo pro ni úlevou, že Emilia nechtěla operovat také onoho živého muže, proto se rozhodla utéct, aby neublížila nevinnému člověku. Přes zimu se usadila v jedné staré továrně, kde si rozdělávala oheň a její příčetnost tam došla do jisté míry svého konce. Přestala skrývat Emiliinu přítomnost, začala na ni zcela otevřeně mluvit, i když se nikdy nedočkala odpovědi, jen občasných ztrát paměti a zápisů v deníku. Když zima ustala, rozhodla se jít hledat jiné místo, kde bude žít.

Inventář:
Zbraně:
železná trubka

Oblečení:
bílé špinavé a potrhané tenisky
pruhovaná mikina s medvídkem
růžové tepláky
šedé tričko s krátkým rukávem
potrhaná velká zimní bunda od krve

Ostatní:
šítí (300)
skalpel (300)
zrcadlo (150)
gumičky
batoh (150)
osobní deník

Zkušenosti v boji:
Boj beze zbraně: 2
Boj s pistolemi: 0
Boj s chladnými zbraněmi: 1
Boj s těžkými střelnými zbraněmi: 0

Speciální dovednosti:
rozsáhlá zkušenost s chirurgií
základní zkušenosti ohledně známých nemocí (pouze Laura)

Slabina:
mnohočetná porucha osobnosti
Laura - strach ze tmy, strach z démona nebo ducha, který posedává její tělo, strach, že někomu ublíží
Emilia - pocity úzkosti ze samoty, neovladatelné výkyvy nálad

Jazykové dovednosti:
poválečná angličtina
Emilia - francouzština a španělština

Kontakt na hráče

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama